Tomáš Kačo je novojičínský rodák, nyní žije ve Spojených státech v Los Angeles, absolvoval
Janáčkovu konzervatoře v Ostravě a AMU v Praze, následovala prestižní Berklee v Bostonu, a je celosvětově úspěšným pianistou. Zahrál i v proslulé koncertní síni, newyorské Carnegie Hall nebo v pražském Rudolfinu. Teď se představil i novojičínskému publiku, vánočním koncertem v Beskydském divadle.
Tomáš Kačo, klavírista a skladatel: “Těším se velmi, je to určitě přes deset let, kdy jsem tady v divadle hrál. Ono hrát doma a vystupovat pro domácí publiku, je to úplně něco jiného, ale moc se na to těším.”
Program koncertu byl připraven z jeho alba My Home a zazněly také úpravy vánočních koled.
Tomáš Kačo, klavírista a skladatel: “Význam toho názvu My Home není daný pro určitou zemi nebo určité místo, ale spíše o pocitu, že jste v bezpečí, kde se cítíte dobře, a to může být kdekoliv na světě. A je to také myšleno hudebně, My Home, že všechny ty hudební žánry, které se v tom albu prolínají, tak jsou to žánry, ve kterých se cítím bezpečně a připomínají mi teplo toho domova.”
Tomáš Kačo, klavírista a skladatel: “Z větší části je to album sólové, jen sólo piano. Mám tam čtyři zajímavé hosty, jedním z nich je John Patitucci, což je slavný americký jazzový kontrabasista, se kterým jsem natáčel v New Yorku. Další host, se kterým jsem natáčel v Praze, je Ondřej Gregor Brzobohatý, můj dobrý kamarád. A dále pak Kühnův dětský sbor, se kterým jsem také točil v Praze a moje sestra Veronika Kačová.”
Svůj osobitý skladatelský styl Tomáš Kačo popisuje jako kombinaci klasické jazzové, romské a popové hudby. V poslední době se stěžejně věnuje komponování většinou pro symfonické orchestry.
Tomáš Kačo, klavírista a skladatel: “Samozřejmě složit skladbu a zapsat ji pro celý orchestr, to není legrace, to není, jako když napíšete písničku pro piano, kde jsou jen dvě ruce, kde není šedesát lidí. Ale je to úžasné, strašně mě to baví, je to pro mě výzva. Pokaždé objevuji nové věci v tom skládání, v tom procesu toho skládání. Je to nekonečná studna, ve které se člověk může úplně vyžít.”
V těchto souvislostech Tomáš Kačo uvažuje o svém dalším albu, které by mohlo být složeno právě pouze z vlastních symfonických skladeb.
