Středisko výchovné péče, na Dlouhé 54, je zařízení zaměřené na preventivně výchovnou práci s dětmi s poruchami chování. Poté, co zde od roku 2015 funguje ambulantní formou, otevřelo letos v lednu za podpory města Nový Jičín a Moravskoslezského kraje denní stacionář.
Petr Macíček, zástupce ředitele pro Středisko výchovné péče v NJ: “Je to proto dítě, které už získává tu nálepku problémového dítěte. Získává ji nebo už ji přijalo, pro to dítě my tady chceme tím programem vytvořit prostor pro to, aby si řeklo, ale já to takhle mít nemusím, nechci, můžu proto něco udělat. Takže pro to dítě, které získává tu nálepku mezi spolužáky i od učitelky, protože pro tu učitelku je to těžké v tom větším kolektivu, kde už to nedokáže zvládnout.”
V rámci denního stacionáře mohou speciální pedagogové působit na děti celodenně po dobu 12 týdnů, po výuce a odpoledních aktivitách se děti každý den vrací domů. Jeden den v týdnu jdou klasicky do své kmenové školy, aby zůstaly v kontaktu se svým spolužáky, a speciální pedagog stacionáře je s jejich učiteli v intenzivním kontaktu.
Stacionář působí formou malotřídky pro žáky od druhé do páté třídy, v kolektivu je jich maximálně šest. Pracují zde v ověřených programech.
Zuzana Stanovská, speciální pedagog pověřený řízením stacionáře: “Naše výchovně vzdělávací práce je postavena převážně na třech metodách, FIE, ART a environmentální program. Co se týče FIE, je to metoda, která vytváří takové klidné bezpečné prostředí pro děti.”
Tomáš: Mě se nejvíce líbí to FIE, máme na to dostatek času, abych si to všechno mohl vypracovat a líbí se mi spojování bodů.”
Jakub: “Pro mě je nejoblíbenější FIE. Baví mě to, že mám na všechno čas. Teď tam máme třeba zadané čtverec a dva trojúhelníky a musíme tam najít čtverec a dva trojúhelníky.”
Zuzana Stanovská, speciální pedagog pověřený řízením stacionáře: “Děti si vytvářejí strategii řešení, učí se využívat zažitých situací z minulých postupů, učí se navzájem sdílet získané a obhájit si to své řešení, učí se respektovat toho druhého.”
Metoda ART zase učí děti sociálním dovednostem, udržet pozornost, umět se omluvit, požádat o pomoc nebo zvládat vztek.
Od otevření denního stacionáře na počátku ledna zde dochází například devítiletý Martin Hyvnar.
Blanka Hyvnarová: “Na ten nápad nás přivedla škola, jeho třídní paní učitelka. Dostali doporučení na tento denní stacionář, že by to pro něj bylo ideální a mohlo mu to pomoci v chování i v jiných věcech.”
Ivo Hyvnar: “Jdou tam vidět ty malinkaté změny, ale účinné. Třeba co se týče jídla, doma jíst nechtěl. Vůči nám rodičům je to účinnější.”
Martin už má svých 12 týdnů v denním stacionáři téměř za sebou, pokračovat tu bude dále navazující ambulantní službou.
