Hedvice Macháčové bylo osm a půl let, když se z přízemního bytu v novojičínském zámku rodina v roce 1938 odstěhovala. Tehdy tu sídlil lesní úřad Nadační velkostatek Nový Jičín a její tatínek dělal úředníkům šoféra.
“Byla světnice, kuchyň, taková tmavá světnička spíš komora a ještě jedna komora. Opravdu jsme tu bydleli,” potvrzuje Hedvika Macháčová.
V dochovaných plánech zámku není ale nikde zapsáno, že by tyto prostory ve spodní části sloužily k bydlení.
“Jsme vděčni za každou informaci, protože dochovaly se plány, několik dalších údajů, ale prostě všechno se nedochovalo. A naštěstí jsou tady ještě pamětníci, kteří na něco si dokážou vzpomenout,” uvedl Jan Číp, historik Muzea Novojičínska.
Paní Hedvika má 85 let a žije asi deset kilometrů od Nového Jičína v Mořkově. Život na zámku v jejich vzpomínkách zanechal dvě stopy. Za prvé, že si na nádvoří nemohli hrát, aby nedělali hluk, a ta druhá, ta je velice citlivá a osobní.
“Maminka mi umřela, měla jsem dva a půl roku, a potom za dva roky se tatínek oženil a to si od těch čtyř a půl roku pamatuju ten zlom, že jsme měli maminku,” svěřila se Hedvika Macháčová.
