Slovní zásoba esperanta pochází ze západoevropských jazyků a zvukově připomíná především italštinu a pak také slovanské či ugrofinské jazyky. Shodné rysy má dokonce i s turečtinou a čínštinou. Vlastimil Kočvara tomuto novodobému jazyku propadl už jako chlapec. Učil se jej spolu se svým bratrem.
„On, který navštěvoval kurz, mne doma doučoval a pak jsme mluvili spolu esperantem. Mělo to výhodu, že nám rodiče doma nerozumněli. Takže jsme poměrně rychle zvládli jazyk v konverzační verzi,“ vzpomíná Vlastimil Kočvara, zakladatel a předsedat Esperantského klubu v Opavě.
Láska k tomuto uměle vytvořenému jazyku drží Kočvaru celý život. Jak sám říká, také kvůli jeho jednoduchosti.
„Je jazykem pravidelným a nepřipouští výjimky. Celá gramatika má 16 pravidel a když se je naučíte, tak už tam nic jiného není,“ shrnuje Kočvara.
V 60. letech založil v Opavě klub esperanta, ve kterém stále aktivně pracuje. Dnes má klub sice jen 10 členů, ale v dobách své největší slávy to bylo i pět desítek. Kočvara má rád literaturu, a tak si v esperantu dodnes rád čte klasiky. Třeba Petra Bezruče:
V roce 1968 dokonce Slezské divadlo nazkoušelo Nezvalovu Manon Lescaut v esperantu. V této době bylo esperanto u nás na vrcholu.Jeho význam připomenul ještě světový kongres, který se konnal v r. 1996 v Praze pod záštitou prezidenta Havla.
