Výstava Herrmannovic holka v Obecním domě představuje jedinečný osobní příběh dívky, která přežila věznění v terezínském ghettu a poté si splnila hned několik životních snů. Eva Herrmannová završila svou kariéru jako vedoucí sekce opery Národního divadla v Praze. Výstava tak nabízí příběh odvahy, historie a naděje.
Kateřina Pelcová, kurátorka výstavy, OKO Opava: “Protože byla míšenka, její maminka byla křesťanka, její otec byl žid, válku přežila a bylo velkým štěstím, že ji přežil i židovský tatínek Ervin Herrmann. Takže v roce 45 na konci války se všichni tři setkali a společné vrátili zpátky do Opavy, kde už ale našli pouze trosky původního obchodního domu. Byli schopni navázat na dům Lazebnická 3, který stojí dodnes v Opavě a který byl rodině po roce 89 vrácen a nachází se tam dnes květinářství Slunečnice a Valušek interiér.”
Výstavu doprovází stejnojmenná dětská kniha, která byla slavnostně pokřtěna během vernisáže.
Klára Dvořáková, autorka knihy, vnučka Evy Herrmannové: “Já jsem ji původně psala pro svého syna, který ale během toho psaní a pak dalšího přetváření viděl a slyšel ten příběh tolikrát, že už ho nechce vůbec. Takže je spíš pro ty ostatní děti, kterým jejich rodiče budou chtít přečíst příběh, který obsahuje ta velká témata, která jde dál rozvinout, ale jde zároveň číst jenom tak jako pohádka na dobrou noc, protože i když je ta knížka o první republice, o židovské holčičce, o válce a o Terezíně, tak jsem se to snažila psát především jako příběh o naději a o statečnosti dětské.”
Ke knize vznikla také spousta pracovních listů, které jsou zdarma ke stažení na webových stránkách knížky www.herrmannovicholka.cz.
Klára Dvořáková, autorka knihy, vnučka Evy Herrmannové: “Co je po stranách, tak to jsou ty jednotlivé stránky knížky. Takhle jsou ty dvoustránky a vlastně vždycky k té knížce jakoby v tom momentě je doplněné něco, co tam patří, třeba tam jsou vzpomínky na ranější dětství a jsou tam prarodiče babiččiny, a vždycky se ten příběh spojuje buďto jakoby s historií rodiny nebo je tam propojení s Opavou a historií města a k tomu ve vitrínách můžou pak rodiče, děti, učitelé vidět vždycky nějaké hmatatelné věci, co k tomu patří ať už dopisy, co psala Eva svým rodičům nebo naopak kamarádkám, které byly deportovány dřív než ona.”
Výstava obsahuje i herní prvky, které jsou vhodné právě pro nejmenší děti. Je to například kuličková dráha, kterou dneska už spousta dětí nezná nebo divadélko.
Kateřina Pelcová, kurátorka výstavy, OKO: “Pak tady máme také herní prvek oblékání Evičky, jsou tady 4 druhy šatů, které evokují to období, které si Evička zažila jak v ghettu Terezín tak protižidovská opatření s Davidovou hvězdou na šatech, tak to krásné období nádherného dětství v Opavě od roku 29 do roku 38.”
anketa: návštěvníci výstavy: “Výstava je super a malého to strašně baví. Evidentně ta kuchyňka a moc se mu líbila ta panenka oblékací.”
“Hodně, líbí se mi.”
“Mě se na ni nejvíc líbí hezké obrázky, že je to i hezky napsané všechno. //Mám ji celou přečtenou úplně.”
Výstava potrvá do 7. září a její součástí budou i animační programy pro základní a střední školy, a další akce.