Bylo půl páté odpoledne 17. prosince 1855, když se na opavském nádraží objevil slavnostní vlak. Tažen byl dvěma parními lokomotivami s příznačnými jmény Neptun a Titan a jeho příjezd sledovaly stovky lidí.
Ivana Maloušková, historička, OKO Opava: “Slavnostní vlak byl tažen dvěma lokomotivami, se jmény Neptun a Titan, a byl uvítán městskou radou a starostou. Všichni hosté pak společně zasedli u tabule ve vyzdobeném sále Minoritského kláštera a večer zhlédli vystoupení v Opavském divadle.”
Opava se tehdy stala součástí rychle se rozvíjející železniční sítě Rakouského císařství. První tratí byla 28 kilometrů dlouhá odbočná větev Severní dráhy císaře Ferdinanda, která vedla ze Svinova.
Ivana Maloušková, historička, OKO Opava: “Bylo na začátku i několik variant, kudy by ta trať vedla, ale protože ten terén tady ze Svinova byl nejschůdnější pro stavbu tratě, nejméně náročný, tak se vlastně zvolila ta varianta, že to bude ten Svinov, Háj ve Slezsku a tady do Opavy. Vedla vlastně podél i tehdejší hranice s Pruskem.”
Cesta ze Svinova do Opavy tehdy trvala přibližně hodinu a čtvrt. Na svou dobu šlo o mimořádně rychlé spojení, které zásadně ovlivnilo nejen osobní dopravu.
Ivana Maloušková, historička, OKO Opava: “Tady je pět patnáct a šest třicet, že to mělo příjezd například. Ta trať přinesla vlastně rozvoj nejen v osobní dopravě, ale například i v poštovní a také, co se vlastně týče i průmyslu. Tady třeba pak byla napojená vlečka na té trati Svinov Opava z Háje ve Slezsku do Cukrovaru v Háji. A pak tady vlastně v Opavě přímo byly postupně napojovány další vlečky z těch průmyslových podniků.”
Železnice ale nezůstala u jediné trati. V dalších desetiletích přibyly nové spoje směrem na Krnov, Bruntál a Olomouc, ale i tratě lokální – do Hlučína, Hradce nad Moravicí nebo Horního Benešova.
Ivana Maloušková, historička, OKO Opava: “Byl tady i plán vlastně na rychlíkovou trať Opava Trenčín přes Vlárský průsmyk, ale ten se neuskutečnil nakonec, protože přišla krize hospodářská. Ale dodneška je možné například u Lukavce, u Chvalíkovic a tak dále, nalézt zbytky po té nedostavěné trati.”
S příchodem železnice se proměnila i samotná Opava. V okolí nádraží vznikaly nové ulice, hotely i veřejná infrastruktura.
Ivana Maloušková, historička, OKO Opava: “Byly to tzv. dobré adresy. Byly vystavěny také hotely, které byly v dochozí vzdálenosti poblíž nádraží, kde se mohli hosté ubytovat. Zlepšilo se i označení ulic, zhoustla například i veřejná doprava. Samozřejmě tady byly fiakristé, později, jak jsem zmínila, už i tramvajová doprava a tak dále.”
Jedním z nejvýznamnějších objektů, který z této doby zůstal zachován, je vodárenská věž a budova nádraží Opava východ, kde byla při opravách v roce 2005 objevena také původní výmalba.
Ivana Maloušková, historička, OKO Opava: “Právě i díky této výmalbě a obnově například původní štukatury, se nádraží dočkalo i následně titulu nejkrásnější nádraží roku.”
Historii železnice připomíná nejen výstava v Arkádách, ale také venkovní výstava před vodárenskou věží, která mapuje vývoj železniční dopravy v Opavě za posledních 170 let.
Vladimír Peringer, ředitel, KUPE: “Jsou tady takové důležité milníky otevírání těch jednotlivých tratí až po poslední rekonstrukci větší, která se udělala na trati na Krnov. My jsme otevírali výstavu v rámci dne železnice. Přispěl na to Moravskoslezský kraj i město Opava, aby jsme tady toto mohli zrealizovat a je to dokonce i s umělým osvětlením, takže diváci nebo kolemjdoucí mohou výstavu vidět 24 hodin denně.”
