“Jedním z nejdůležitějších bodů je, zda politická reprezentace má představu, komu chce to město věnovat, kdo by měl být oslaven,” říká Jiří Ptáček, kurátor a kritik umění. Přestože se debatovalo o veřejném prostoru jako celku, opakovaně se řeč stáčela k posledním třem ostravským sochám. Krylovi, Janáčkovi a Špinarové.
“Jsem velice zvědavý jak bude se sochami naloženo, protože si myslím, že teď už žádné rozhodnutí nebude správné,” říká návštěvník akce. Další účastnice vnímá problém soch v Ostravě v větší šíři: “Je obecně dobře, že se o veřejném prostoru mluví nejen z pohledu architektonického a urbanistického, ale i o tom, jaké to umění ve veřejném prostoru má být.”
Zatímco odborníci vidí umění jako pomůcku k hlubšímu vnímání prostoru, lidem například díla připomenou navštívené místo. Na jednom se ale shodli všichni. Politici, kteří o veřejném prostoru rozhodují, nesmí opomíjet názory znalců. “Obvod během posledního roku utrpěl tím, že nebyl zvolen adekvátní proces, který by zajistil kvalitní řešení ve veřejném prostoru,” povzdechl si Lukáš Jansa, radní centrálního obvodu.
“Já si myslím, že nejdřív má být vytvořená určitá představa, jak to město má vypadat v dlouhodobém horizontu,” řekl ředitel galerie PLATO Marek Pokorný.
O budoucnosti soch z dílny Davida Moješčíka by mělo vedení centrálního obvodu rozhodnout v polovině března. To už bude mít na stole také názory odborníků.
