Rekonstrukce Grossmannovy vily byla dokončena v roce 2024 a hned se stala perlou Ostravy a vyhledávaným turistickým cílem. Teprve nyní je ale možné říct, že je hotovo úplně, protože byl dokončen také nábytek a vila byla vybavena veškerým vnitřním mobiliářem.
Jan Dohnal (ODS/SPOLU), primátor Ostravy: "Ten výsledný efekt, který tady je, je za mě úplně skvělý. Ostrava získala bezesporu zase nějaký nový návštěvnický a turistický bod. Ti turisté už sem chodí, oni už sem chodili i když tady to vybavení ještě nebylo. Musím říci, že už jsme dneska někde na nějakých 19 tisících návštěvnících. Dělají se tady různé eventy, literární večery. Byly tady svatby. Myslím si, že tady opravdu ta vila nabízí celou řadu možností, co se tady dá realizovat, dělat. Je tady krásná zahrada, takže se dá ten program vlastně rozšířit ještě i do té zahrady. Tady bych chtěl jenom říci, že zahrada je vlastně zdarma otevřena veřejnosti v době, kdy je otevřena Grossmannova vila. Takže třeba i lidé, kteří sem chtějí přijít jenom přečíst knížku, strávit nějaký čas, sednout si, popovídat si, tak je tady ta možnost. No a my dneska budeme dál pracovat právě na propagaci tohoto objektu. Víme, že je to zajímavá technická stavba. Víme, že život pana Grossmanna sám o sobě je velmi poutavý a velmi zajímavý. Víme, že dneska samotná architektura funguje i jako trošičku turistická destinace, že jsou lidé, kteří objíždějí vyloženě architektonicky zajímavé stavby. No a my budeme dbát na to, abychom tu vilu ještě více propagovali. A těch lidí tady prošlo opravdu co nejvíce.
Břetislav Riger (Ostravak), náměstek primátora Ostravy: "Co se týče toho shánění, tak samozřejmě část byla na trhu k zakoupení. Vlastně starší nábytek, tam nebyly až takové problémy. Nejsložitější byla ta výroba, ta řezba těch postelí a další, čili tam to bylo časově velice náročné. A samozřejmě doplňování toho nábytku, který vlastně byl zakoupen, ale měl určité nedostatky. Chyběla tam nějaká část, chyběly nějaké šuplíky, to znamená, to jsou věci, které se musely dodělat na míru. Vlastně do toho nábytku, který byl zakoupen. A samozřejmě to zpracování, ta úprava povrchová tak, aby to ladilo, aby to vypadalo jako původní nábytek."
Spoustu věcí bylo potřeba udělat znovu na míru, k čemuž posloužily jednak fotografie a také podrobný pozůstalostní spis, kde byl mobiliář z jednotlivých pokojů popsán.
Tomáš Rusek, kurátor Vily Grossmann: "Z fotografií toho, jak vypadala kancelářská budova, víme, že právě v té projekční místnosti on měl různé realizace a měl tam přesně tady ten obraz."
Stolaři tak pracovali pouze na základě fotografií a například v případě ložnice paní Grossmannové museli přesně vyměřit výklenky ve zdi, aby vše dobře zapadlo.
Tomáš Rusek, kurátor Vily Grossmann: "Máme tady takovou půlkruhovou niku. Dneska byste už nesehnali takovou postel, která by přesně do techniky zapadla, takže se ten prvek musel vyrobit."
Unikátní je také to, že bylo možné nakoupit nové židle č. 18 továrny na ohýbaný nábytek TON, které se ještě stále vyrábějí. Jejich design je z roku 1876 a stále je velmi oblíbený.
