„Rusalka byla jasnou volbou pro naši 101. sezónu. Zazněla totiž v první sezóně existence Národního divadla moravskoslezského (1919/1920) a my se v naší 101. sezóně vracíme nejen k ní, ale v opeře také k Maškarnímu plesu Giuseppa Verdiho,“ připomněl jednu z dramaturgických linek divadla ředitel Jiří Nekvasil. Ten také inicioval pro tuto sezónu spolupráci s Galerií výtvarného umění v Ostravě: Jako podklady pro vizuály ke všem premiérovým operním inscenacím jsou vybrány obrazy ze sbírek galerie.
Vrcholné Dvořákovo dílo přitom s trochou nadsázky vlastně vzniklo na inzerát. Skladatel hledal na přelomu 19. a 20. století libretistu, což pražské Národní divadlo dalo světu na vědomí inzerátem. Jaroslav Kvapil předtím neuspěl s pohádkovým příběhem víly, která obětuje svou nesmrtelnost lásce ke člověku, jemuž naivně a bezmezně uvěří, u jiných slavných skladatelů té doby: Foerstera, Suka a Nedbala. Dvořáka se obával oslovit přímo, protože ten už dříve jiné jeho libreto odmítl.
Pražské Národní divadlo uvedlo operu poprvé v roce 1901 a ihned se stala hitem. První Rusalku v Národním divadle moravskoslezském režíroval v roce 1920 Rudolf Lanhaus (basista, který si i zazpíval roli Vodníka), Rusalku zpívala Linda Šmídová (ta byla i první ostravskou Mařenkou ve Smetanově Prodané nevěstě). Karel Kügler ztvárnil Prince.
Nádherná hudba s tragicky pojatým pohádkovým příběhem plným zvratů a emocí se dočkala tisíců uvedení po celém světě a dnes patří vedle oper Janáčka a Smetany k nejčastěji uváděným. Árii Měsíčku na nebi hlubokém zařazují nejslavnější sopranistky pravidelně i do svých koncertních programů. V nové verzi opery na jevišti Divadla Antonína Dvořáka uslyší diváci čerstvou nositelku Ceny Thálie Kateřinu Kněžíkovou, sólistku opery NDM Veroniku Holbovou a nadějnou lotyšskou sopranistku Lauru Teivāne.
„Rusalka je splněný sen. Pro mě osobně je Rusalka o hledání balance mezi lidským světem a přírodou. Je to o velké lásce, velkých citech. Je to o nesmlouvavosti lidského světa, o krutosti v obyčejném světě lidí, kde se Rusalka najednou objeví a myslí si, že bude šťastná, ale ono to tak není. Pro mne Rusalka není pohádka, je to odkrytí hloubi duše člověka, kterým Rusalka prostě chce být,“ vyznává se Kateřina Kněžíková.
Režisér Radovan Lipus se netají obdivem k Dvořákově hudbě i Rusalce jako takové. „To je prostě opera plná nejkrásnějších míst. Hudba nabízí nádherné barevné plochy, je to dramatická muzika, dneska jasně k oscarovému velkofilmu. Hudba duše,“ vyznává se režisér. „Rusalka je u nás téměř národní poklad, je zde puzení k tomu, aby to byla křehká pohádka, ale existuje spousta cest, kdy se inscenátor snaží jít po kontextu, smyslu a po logice, a vychází z toho základu. Pro mne je v tomto příběhu důležitý vztah otec-dcera, tedy Vodník-Rusalka,“ přibližuje Radovan Lipus. „Vodník je figura, která trpce ví, kam se to celé sune, kam se jeho milovaná dcera chystá. Varuje ji vroucně, ale marně,“ pokračuje režisér. Vodník je podle něj ztrápený milující otec, který přes svou nadpřirozenou moc nakonec jen bezmocně přihlíží, jak jeho dcera mizí do pustošivé bolesti lidské lásky a zrady. Na scéně uvidí diváci právě na podporu tohoto vztahu i malou Rusalku (nezpívá, jen hraje). Ztvární ji děvčata z operního studia NDM, režisér si je vybral v konkurzu. Radovan Lipus zvolil celkově pojetí modernější, tomu jsou přizpůsobeny scéna i kostýmy.
Scéna David Bazika, kostýmy vytvořila Ha Thanh Špetlíková (veřejnosti spíše známá jako herečka). Hudebního nastudování se ujal hudební ředitel opery NDM Jakub Klecker.
Roli Prince ztvární Luciano Mastro (už ji zpíval ve verzi z roku 2004), Richard Samek a Martin Šrejma. Vodníka Martin Gurbaľ (také má s rolí z NDM zkušenost), František Zahradníček a Jan Šťáva. Ježibabu hrají a zpívají Anna Thun a Jana Sýkorová. Cizí kněžnu Zuzana Šveda, Anna Nitrová a Lucie Silkenová.
Obraz pro plakát a vizuální prezentaci nové Rusalky ze sbírek GVUO: Jaroslav Špillar – Večerní mlhy (po roce 1890).
