,,V první části večera představíme poprvé dílo španělského choreografa Juanja Arquése, který se věnuje nejen tanci, ale také divadlu obecně, filmu, módě (je i tvůrcem kostýmů) a performancím. Choreografie Následky je inspirovaná nekonečným vývojem vztahu mezi přírodou a člověkem a vlivy moderních technologií. Má tři části. Úvodní vyjadřuje sílu přírody a přírodních katastrof. Podpořena je hudbou Rjúičiho Sakamota, která připomíná zvuk tektonického pohybu na dně moří. Druhá část vyjadřuje jediným duetem muže a ženy naději a nezdolnou sílu lidí pokračovat ve svých životech i po osobních tragédiích a znovu najít klid a rovnováhu; doprovází ji emotivní hudba Jóhanna Johannssona (skladatel byl dvakrát nominován na Oscara za hudbu k filmům). V poslední části choreografie se objevují odkazy na moderní technologie, které se mohou vymknout naší kontrole, a jsou doprovázeny jemnými elektronickými zvuky počítačů a klávesnic v minimalistické hudbě Alvy Nota a Rjúičiho Sakamota,“ přibližuje šéfka baletu Lenka Dřímalová.
S ostravskými tanečníky byl autor, bývalý sólista Anglického národního baletu a Holandského národního baletu, pravidelně v kontaktu a jezdil sám řídit zkoušky. Jedna z nich byla dokonce exkluzivně přístupná veřejnosti. Juanjo Arqués ostravský balet chválí. ,,V Ostravě se tanečníci učí již existující choreografii, protože Následky vznikly už před časem (pozn. – v roce 2012), a mne těší, jak rychle dokážou vstřebat informace, jak jsou všestranní a dobře připravení vždy, když jsem s nimi na sále. Zdá se, že si celý proces užívají a přitom se i učí, aspoň doufám, “ řekl Arqués s tím, že v Ostravě vznikly i malé úpravy původního díla.
Rossiniho karty měly světovou premiéru v roce 2010 a ostravští diváci je uvidí v české premiéře ve druhé části večera. Jsou podřízeny především hudbě slavného italského skladatele Gioacchina Rossiniho, na rozdíl od první choreografie zazní hudba klavírní, část také ze záznamu. Operní génius Rossini si mimo jiné potrpěl na skvělé jídlo a byl výtečným kuchařem. Bigonzetti se tím inspiroval a tanečnímu dílu tak nechybí humor. „Bigonzetti před divákem rozvíjí kaleidoskop jednotlivých scén, sled paralelních obrazů života spojených s příslušnými kartami, vykládanými za sebou jakoby bez vzájemné návaznosti. Nicméně právě toto zdánlivě prosté řazení scén ‚u stolu’ umožňuje předvést fascinující zvraty nálad a emocí, od dramatických ke komickým, a umožní nečekaně propojovat obsahy a významy oscilující mezi erotikou, marností a ironií. Prostě to je velkolepá taneční hostina s nádhernou hudbou! A k tomu připravil choreograf překvapení v podobě oblíbeného receptu slavného gurmána nebo náznaku zpěvu baletních sólistů, kteří skončí… v propadlišti,“ naznačuje (ale vše neprozrazuje) Lenka Dřímalová.
Tanečníky vybíral opět sám autor, s baletem NDM pak nastudovala Rossiniho karty Béatrice Mille, která tančila ve světové premiéře, a stala se pak autorovou asistentkou. Kostýmy vytvořila Helena de Medeiros.
Mauro Bigonzetti tančil mj. v baletu Římské opery, svou první choreografii vytvořil v roce 1990. Působil ve vedení několika světoznámých souborů, od roku 2012 se věnuje plně práci choreografa na volné noze.
