„Idiot je sice klasickým dílem 19. století, ale díky tvůrčímu týmu se divák může těšit na občerstvující pojetí pracující jak s dobovým kánonem, tak přinášející interpretaci s aktuálním a naprosto současným estetickým jazykem,“ přibližuje pojetí dramaturg Pavel Gejguš. Dramatizace Norbert Závodský – využil nového překladu Libora Dvořáka.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881) napsal jedno ze svých nejslavnějších děl v roce 1868 (bylo přeloženo do 170 jazyků a patří ke zlatému fondu světové literatury) a podobně jako Bratři Karamazovi nebo Zločin a trest patří román také k vděčným látkám divadelním či od 20. století také filmovým.
Právě inscenace Zločinu a trestu v Divadle Husa na provázku byla prvním setkáním budoucího režiséra Jakuba Šmída s Dostojevského dílem a přivedla ho k četbě spisovatelových románů. Každé své setkání s dílem tohoto ruského spisovatele popisuje jako „denervující, iritující a zároveň šíleně vzrušující.“ A pokračuje: „Dostojevskij je skvělým pozorovatelem lidské duše a zároveň autorem, který je svou povahou dramatický a z podstaty divadelní. Jeho postavy skrze dialog, konflikt a vášně bojují o své místo na slunci a hledají vnitřní klid, který je jim neustále odpírán. A takovou jsme chtěli mít i naši inscenaci Idiota. Vertikální montáží slova, dramatických situací, zvuků, hudby a obrazu chceme mluvit o našem niterném strachu, vášni, která v nás dřímá a chce ven, a víře, kterou ztrácíme, abychom ji znova nalézali… Jsem rád, že k mému zatím poslednímu potýkání s Dostojevským došlo právě v Ostravě – ve městě s jedinečným geniem loci, plném povah, které jako by vypadly ze stránek některého z jeho románů.“
Autorem dramatizace pro jeviště Divadla Antonína Dvořáka je dramaturg činohry NDM Norbert Závodský. Použil nový překlad románu od Libora Dvořáka vydaný v roce 2020. „Libor Dvořák ten román znovu otevřel, zbavil ho nánosu patiny a umožnil slyšet postavy jako živé lidi, ne jako literární ikony. Díky němu mají dialogy tempo, myšlenky jsou ostré a emocionálně přesné. To je pro autora dramatizace i celý tvůrčí tým obrovská výhoda,“ říká Norbert Závodský a pokračuje: „Dramatizace je vždycky interpretace. Je to gesto. Autor dramatizace tím říká: ,Tohle považuji za živé jádro, tohle je místo, na které se máš dívat.‘ Současně jsem se snažil zachovat polyfonii románu, jeho napětí mezi myšlenkou a vášní, mezi komikou a tragédií. Dvě hodiny nejsou zmenšený román, ale koncentrovaný výbuch jeho podstaty. Divadlo pracuje se situací, obrazem, tichem, pohledem. To, co má v románu desítky stran vnitřních monologů, může na jevišti vzniknout v jedné scéně, v jednom gestu nebo v konfrontaci dvou postav,“ uzavřel Norbert Závodský.
Hlavní postavou (oním idiotem) je zchudlý kníže Myškin (hraje Robert Finta). Vrací se do Ruska po několikaletém pobytu v sanatoriu, kde si léčil epilepsii (trpěl jí i Dostojevskij). „Je to člověk jemný, až dětsky naivní, čistá duše noblesního projevu a chování, jeho okolí ho považuje za idiota (nejen) kvůli projevům jeho nemoci. Ve vlaku se potkává s obhroublým ožralou Rogožinem, mužem otřískaným a životem těžce zkoušeným. Ze dvou mužů protikladných povah a temperamentů se stanou přátelé a zároveň rivalové v lásce. Oba usilují o jednu ženu, krásnou a rozervanou Nastasju Filippovnu. ,Nastasja ukazuje světu cynický úsměv ledové a bezcitné krásky, ale v nitru touží, aby ji svět viděl jako zraněnou ženu. Přebíhá vždy v návalu citového pohnutí od jednoho muže k druhému,“ popisuje dramaturg Pavel Gejguš. Zdálo by se, že v centru všeho dění je tu jen onen milostný trojúhelník, ale Dostojevského obskurní svět je plný více či méně podivných postav a na jevišti se tak vystřídá většina činoherního ansámblu. V roli Parfjona Rogožina diváci uvidí Petra Panzenbergera, nestálou Nastasju Filippovnu hraje Kamila Janovičová.
