I přesto (anebo právě proto) hraje procurement strategickou roli, protože představuje potenciál růstu svých firem. Pro pochopení významu role procurementu je nezbytné se podívat na to, co si běžně ostatní zaměstnanci o tomto oddělení myslí. Tyto mýty hladkému chodu škodí. Pojďme je proto vyvrátit.
Mýtus 1: Jedinou úlohou je snižovat ceny
Mnozí kolegové z dalších oddělení mají za to, že jedinou úlohou oddělení procurementu je tlak na nízké ceny. Nevnímají už ale další výběrová kritéria, jako jsou například nezbytná výrobní kapacita dodavatele, jeho logistika, udržitelnost obchodního vztahu a etika dané společnosti. „Porozumění reálným potřebám rozdílných oddělení ve firmách a kontrola případných rizik nákupu pak zaberou více času než požadavek na nejnižší cenu dodavatelské firmy,“ vysvětlil Josef Mik, marketingový ředitel společnosti Manutan, která dodává firmám výrobky a služby včetně vlastního e-procurement řešení optimalizujícího rozsáhlé nákupní procesy.
Mýtus 2: Vyvíjet co největší tlak na dodavatele
Představa o nákupčích, kteří tlačí své dodavatele dolů s cenami, stále nejde snadno překonat. Ovšem oddělení procurementu čelí mnohým dalším výzvám – tlaku na inteligentní distribuci a dlouhodobou spolupráci s dodavateli. Inovace v těchto ohledech lze do značné míry nalézt u dodavatelů i výrobců zboží. Průběh objednávek je dán jejich pravidelností a kvalitou. „Pokud firmy nechtějí nakupovat nahodile, je vyvážený vztah se strategickými partnery klíčový, stejně jako role procurementu v tomto ohledu,“ doplnil Josef Mik.
Mýtus 3: Procesy zavedené a nastavené „nákupem“ brzdí ostatní
Procesy, které zavádějí oddělení nákupu, maximalizují zisky z dohod s dodavateli ve prospěch celé společnosti a jejích dalších oddělení. Vzhledem ke stále rostoucí digitalizaci obchodu a nákupních procesů je nezbytné tyto nákupy podpořit sběrem dat a jejich vyhodnocováním. Dokumentace dále umožňuje na vzniklé „best practices“ navazovat. Nákupčí často hrají v celém procesu nákupu „vzdělávací úlohu“, z čehož pak mají přínos všichni zaměstnanci společnosti. Žádosti o nákup se stávají plynulejší, přehlednější a lépe sledovatelné.
Mýtus 4: Spolupráce nákupu s jinými odděleními (kromě technických) není přínosem
Uvnitř firem by pro hladký chod mělo platit pravidlo, že se oddělení procurementu účastní pravidelných setkání s dalšími odděleními, zejména výroby, výzkumu a vývoje, marketingu, jakož i s oddělením kvality a financí. „Ideální je, pokud se na oddělení nákupu pohlíží jako na obchodního partnera, hodně to vyjasní vnitrofiremní vztahy,“ řekl Josef Mik.
Mýtus 5: Jedinou kvalitou nákupčích jsou tvrdé vyjednávací schopnosti
Dovednosti a schopnosti kupujících z procurementu se neomezují pouze na vyjednávání nejlepší ceny, ale také na analytické dovednosti, schopnost udržovat oboustranně výhodné vztahy s dodavateli a také třeba umět ustupovat. „V době, kdy je pro většinu společností prioritou digitální transformace, hraje zásadní roli také digitální gramotnost a informatické smýšlení,“ uvedl Josef Mik.
Mýtus 6: Od nákupního oddělení se vyžaduje pouze operativní úroveň řízení
Společnosti, které správně odpovídají na výše uvedené otázky, jsou také společnosti, které mají dobře vyvinutou strukturu řízení nákupu. V těchto společnostech je ředitel nákupu rovněž členem nejužšího vedení firmy. Je důležité, aby oddělení procurementu mělo pevně danou pozici i ve struktuře managementu firmy. „Mnohde tomu tak není a efektivita procurementu se potom snižuje,“ doplnil závěrem Mik.
