Ke správné atmosféře přispějí swingové, jazzové a dechové kapely. Diváci se mohou těšit rovněž na divadelní vstupy s historickými postavami v dobových kostýmech oblíbeného Divadelního souboru Odřivous Bílovec, vystoupí děti z Domu dětí a mládeže Bílovec a ze základních škol a naplánovány jsou také vyjížďky na kolech spolu s místním uskupením Bílovecké šlapátko – cyklisté vyjedou na historických kolech v dobových kostýmech. Historii jednokolejné železniční trati podrobně připomene výstava velkoformátových dobových fotografií.
Ve Studénce se oslavy odehrají na zámku. Z vlakového nádraží budou zájemce svážet historické autobusy až do zámecké zahrady. Celý den bude hrát k poslechu i tanci kapela The People, pro děti budou připraveny pohádky Cirkusu trochu jinak a divadla Kejkle, nebude chybět malování na obličej, skákací hrad, historický kolotoč, veteráni, parní Sičova železnice, občerstvení, stánek Rodinného centra, kde si děti mohou vytvořit 3D mašinku nebo oblíbené placky.
Něco málo z historie železniční trati Bílovec – Studénka…
Dovedete si představit, že by dnes vzniklo osm kilometrů nové železniční trati za rok? Přesně tolik času totiž stačilo na zprovoznění trati Bílovec – Studénka dělníkům před 130 lety!
Z historických informací poskytnutých kastelánem bíloveckého zámku Eduardem Valešem vyplývá, že Bílovec, který v roce 1870 měl přibližně 3600 obyvatel nutně potřeboval spojení se světem.
Bílovečtí továrníci a podnikatelé už nechtěli déle čekat na nějaký další plán někoho jiného a v roce 1889 se rozhodli postavit vlastní soukromou železniční trať z Bílovce do Studénky. Největší podíl na stavbě trati nesl velkopodnikatel Salcher k němuž se přidal majitel velkostatku baron Zdenko Sedlnitzký, pro jehož lihovar byla železnice také přínosem. K nim se postupně přidali další továrníci. Společně s městskou správou vytvořili konsorcium na stavbu železnice a společně požádali ministerstvo o potřebná povolení.“
Stavba bílovecké železnice se bohužel přesunula do nešťastného roku 1890. V dubnu toho roku vypukly velké dělnické bouře. Do stávky také vstoupila tisícovka bíloveckých dělníků. K nim se přidali také dělníci pracující na stavbě nové železniční trati. Při stávce došlo k velkým násilnostem a byl zcela zdemolován bílovecký hostinec Esler i hostinec židovského podnikatele Markuse. Jak píše dobový tisk: „Ke 3 hodině odpolední 23. dubna odjely z Přívozu čtyři prapory pěchoty zvláštním vlakem do Jistebníku a Studénky, aby v Bílovci proti bouřícím se dělníkům zakročily.“
Ani stávka však výstavbu železnice nezastavila. V květnu 1890 o trati napsal Opavský Týdeník: „Ruch ve stavbě železnic – Konečně došla řada také na náš bílovecký kraj v ohledu dopravním nejvíce zanedbávaný, ale již není daleko doba, kdy parostroj první cestu sem vykoná... Železniční spojení v našem kraji, zvláště pro dopravu hospodářských a průmyslových výrobků, je nad míru důležité a rozproudí se zde nový život, pak-li vymoženosti tyto budou prakticky využitkovány. Lepší a lacinější dopravou zvelebí se taktéž i obchod.“
Tramvaje v Bílovci?
Necelý rok po příjezdu prvního vlaku na bílovecké nádraží si nechalo zpracovat vedení firmy Mathias Salcher A.G. projekt elektrického vláčku (tramvaje). Úzkorozchodná železnice měla začínat v továrně a přes dnešní ulici Dukelskou kolem textilní továrny Nechuta, pokračovat až k nákladním perónům. Zde se mělo zboží překládat na klasické vagóny. Z nádraží do fabriky měl vláček vozit uhlí a další suroviny důležité pro výrobu. Počítalo se s velkou úsporou nákladů za povozníky, protože železnice mohla přepravit podstatně větší objem materiálu než vůz využívající živou koňskou sílu, nehledě na další obrovské plus – továrna disponovala vlastní elektrárnou. Bohužel zůstalo pouze u projektu.
Vlakem přijel do Bílovce i prezident
Již od konce léta roku 1906 panoval v Bílovci nebývale velký shon. Obchodníci uklízeli své krámy a služky pulírovaly okna. Uklízelo se v celém městě i na zámku. Na vše dohlížel sám pan starosta Kleppich a páni radní. Město se oblékalo do slavnostního hávu. Téměř každý dům na náměstí a v přilehlých ulicích byl ozdoben vlajkou. Na počátku září roku 1909 dorazil na bílovecké nádraží zemský prezident doktor Karel baron von Heinold – Udynski s doprovodem. U vlaku vzácnou návštěvu přivítal starosta města Kleppich, radní Bartosch, Salcher, Zimmerman, Kutscher, Tegel a přednosta stanice Koblischka v parádní uniformě. Slavnostní průvod se vydal od nádraží směrem k zámku, kde na nádvoří zazněla státní hymna a své zdravice přednesly spolky vojenských veteránů, střelců, dobrovolných hasičů a velitel hasičů z továrny Salcher.
