Barbora Čechová je aktivní dáma, která svou nezdolnou energií a nadšením dokázala pro dobrovolnictví nadchnout i své známé či kolegy z práce. I když o dobrovolnictví uvažovala už dávno, byl to právě válečný konflikt na Ukrajině, díky kterému se k němu konečně odhodlala. Vystudovala sociální práci, ale v praxi se jí nikdy nevěnovala. Klikaté cesty osudu nasměřovaly Barboru do úplně jiného oboru. Před 25 lety začala pracovat v Českém telekomunikačním úřadě, kde na nynějším postu ředitelky pracuje dodnes. Dobrovolnictví ji vždy přitahovalo, ale vzhledem k tomu, že má náročnou práci a tři děti, tak si na něj ve svém nabitém osobním i pracovním životě dosud nenašla čas. Válka na Ukrajině vše změnila.
„Ukrajinská válka mě osobně velmi zasáhla. Říkala jsem si, že nemůžu jen tak sedět doma a chtěla jsem od začátku pomáhat přímo lidem, které tato válka postihla. Posílat peníze je taky užitečné, ale být přítomen i fyzicky je pro mě mnohem více. Nedokázala jsem sedět u televize a jenom se dívat, co se na Ukrajině děje. Když jsem pak viděla výzvu ADRA, tak jsem se hned po otevření asistenčního centra pro Ukrajinu (KACPU) zapojila do dobrovolnictví.“
Ze začátku na KACPU trávila každou volnou chvíli, docházela sem například před prací nebo po skončení pracovní doby, dokonce si vybírala i dovolenou. Postupně si vyzkoušela i další stanoviště, kde ADRA v Ostravě pomáhá, například na hlavním nádraží nebo při třídění a výdeji materiální pomoci. Na všech těchto místech jsou dobrovolníci stále potřeba. Po téměř třech měsících ale zájem opadá. Je pochopitelné, že dobrovolníci začínají být unavení a chtějí žít i své životy. Vnímá to i Barbora: „Mnoho těch, se kterými jsem začínala, už tady nevídám. Ty tváře se hlavně v poslední době obměňují. Já sama únavu prozatím nepociťuji, ale je pravda, že práce tady zasahuje i do mého rodinného života, takže teď jsem tady nejčastěji o víkendech. Chtěla bych proto vyzvat ty, kteří mají chuť pomáhat, ať se přihlásí. Určitě budeme rádi za každou pomocnou ruku navíc.“
Barboru nejčastěji vídáme na KACPU, kde se zapojila už do všech činností, které tady dobrovolníci ADRA vykonávají. Její srdcovou záležitostí však je hlídání dětí v dětském koutku. V minulosti pracovala jako průvodkyně v cestovním ruchu, takže „oprášila“ svou ruštinu a ve volných chvílích se díky ukrajinským dětem začala učit i základy jejich jazyka. Ty využije nejenom při hře s dětmi, ale i při komunikaci s dospělými. Příběhů, které si tady vyslechne, je nespočet.
Seznámila se například s 14letou dívkou, která uprchla z Ukrajiny se svou sestrou a neteří. Při líčení dramatického útěku z Ukrajiny se více sblížily a přes sociální sítě spolu komunikují dodnes. Barbora její rodině například pomohla s hledáním dětského lékaře. „Byla jsem moc ráda, když jsme se po třech týdnech opět potkaly na KACPU a bylo vidět, že dívka už je odpočatá a uvolněnější než na začátku. Se zaujetím mi popisovala své zážitky z nového města, jak chodí do školy, seznamuje se se svými spolužáky a učí se česky. To byl moc příjemný pocit, vidět tu změnu“, uvádí Barbora.
Zasáhl ji i příběh 70leté babičky, která se v Ostravě ocitla sama se svými vnoučaty. Jejího syna, který měl děti v péči, zabili ve válce. Psychicky zlomená žena se musela vyrovnat se ztrátou syna a zároveň i s obavami, jak se postará o vnoučata v úplně neznáme zemi. Přitom sama nikdy ve svém životě nebyla dále od města, kde na Ukrajině žila. „Byla to pro ni úplně nová situace, se kterou se musela vyrovnat. Naštěstí je na KACPU i psycholog, se kterým si mohla promluvit. Já jsem se ji také snažila lidsky podpořit a vyslechnout. Když se pak stavovala později na KACPU, tak se ke mně hlásila. Už vypadala mnohem lépe, a dokonce se chvílemi i usmívala. Překvapilo mě, že i v tak složité situaci nechce být závislá na pomoci druhých a snaží se své záležitosti řešit sama. To je v jejím věku obdivuhodné“, dodává Barbora.
Ve většině případů Barbora od ukrajinských uprchlíků vnímá především pokoru, vděčnost a snahu postavit se co nejdříve na vlastní nohy. Proto ji mrzí dezinformace, které se šíří v médiích a po internetu o tom, že Ukrajinci jsou nevděční, vybíraví, dokonce že zneužívají naši pomoc.
„Setkávám se s negativními reakcemi na Ukrajince a velice mě to mrzí. Ti lidé si válku sami nevybrali. Určitě sem neutíkají proto, aby měli MHD zdarma. Ať se lidé u nás vžijí do jejich situace. Co by oni dělali, kdyby jim někdo bombardoval dům? Měli by se oni na koho obrátit? Uprchlíci, kteří sem přicházejí, jsou především vystrašení a vyděšení. Ale hlavně, většina z nich se snaží - snaží se dorozumět, najít si práci. Opravdu to neberou jako samozřejmost. Vnímám, že nechtějí být závislí, chtějí se co nejdříve osamostatnit.“
A co Barboře dobrovolnictví a pomoc ukrajinským uprchlíkům přineslo?
„Že si připadám potřebná. Všichni bychom určitě byli nejšťastnější, kdyby žádná válka nebyla a příliv uprchlíků skončil. Ale noví, bohužel, stále přicházejí a neštěstí nekončí... Naopak ti, co teď přicházejí z válečných území, jsou na tom psychicky mnohem hůř. Stále vnímám, že má pomoc má smysl. Obohacuje mě i seznamování s novými lidmi z řad personálu – s jinými dobrovolníky ADRA i Červeného kříže, tlumočníky, hasiči i dalšími lidmi, to je strašně fajn.“
Barbora věří, že dobrovolnická pomoc Ukrajině brzy skončí. Je však rozhodnutá zůstat jako dobrovolnice ADRA i nadále. Ukrajinská krize ji utvrdila v tom, že pomáhat má smysl a ráda by se zapojila do některého z našich dlouhodobých programů. O konkrétním programu teprve uvažuje, ale spíše ji to táhne k dětem.
Pokud i vy uvažujete o dobrovolnictví, tak se neváhejte na ADRA obrátit. Rádi uvítají dobrovolníky, kteří se chtějí zapojit v rámci pomoci Ukrajině (pište na kacpuostrava@adra.cz) nebo si můžete vybrat některý z jejich dlouhodobých programů (bližší informace naleznete na www.adraostrava.cz)
