Nejviditelnější změnou je příchod dvou mladých herců. Maximilián Dolanský a Valentýn Pokorný míří do Ostravy z pražského prostředí a navzdory mladému věku už mají zkušenosti z divadelních scén i práce před kamerou. Do souboru přinášejí novou energii, temperament i souznění s mladým publikem.
Maximilián Dolanský má vedle divadelní práce za sebou řadu filmových a televizních rolí. Objevil se například v seriálech Stíny v mlze, Specialisté, Odznak Vysočina, Limity či Buldok z Poděbrad a také ve filmu High School Heist.
Valentýn Pokorný se od dětství věnuje činohře, muzikálu, tanci i pohybovému divadlu. Televizní diváci jej mohou znát například ze seriálů Ochránce, Anatomie života, Pan profesor, Specialisté, Policie Hvar nebo To se vysvětlí, soudruzi!
Oba mladí herci se budou ještě nějakou dobu v Aréně potkávat dlouholetými oporami scény - s Josefem Kalužou a Vojtěchem Lipinou, kteří budou v divadle postupně dohrávat nastudované inscenace. S Arénou se také po dvou sezonách loučí Martin Siničák.
Teprve druhý dramaturg v historii divadla
Výraznou změnou je také nástup Lukáše Cenkera, který od 1. srpna vystřídal Tomáše Vůjtka a stal se teprve druhým kmenovým dramaturgem v historii Komorní scény Aréna. Tomáš Vůjtek se ještě podílel na podobě nové sezony, jeho odchod však symbolicky uzavírá jednu dlouhou etapu divadla.
Lukáš Cenker vystudoval Teorii a kritiku divadelní tvorby na pražské DAMU. Dramaturgicky a autorsky spolupracoval mimo jiné s Divadlem F. X. Šaldy, Švandovým divadlem, divadlem DISK, Jatkami78 či Městskými divadly pražskými a působil také v Divadelních novinách. Do Arény přichází jako představitel nejmladší divadelní generace a zároveň jako spolupracovník režiséra Eliáše Gaydečky.
Právě propojení Cenkera s Gaydečkou dobře vystihuje širší proměnu Arény: nejde o jednotlivé personální novinky, ale o postupný příchod generace tvůrců, která už má vlastní zkušenost, poetiku a témata.
Tři mladí režiséři, tři pohledy na svět
Proměna bude citelná také v režii. Divadlo chce dát prostor pro vlastní výklad textů i výraznou režijní imaginaci třem režisérům mladší generace. Ze čtyř hlavních premiér sezony jim Aréna svěří tři.
7. listopadu 2026 ostravská scéna uvede „Chlapec, který snil o stavu beztíže“ současného dánského dramatika Thomase Markmanna v režii Pavla Gejguše. Česká premiéra vypráví o dospívání, touze uniknout z tíživé reality a hledání vlastního místa ve světě, který bývá k lidským snům lhostejný.
16. ledna 2027 se mohou diváci těšit na hru „Anna“ Jurije Klavdijeva v režii Eliáše Gaydečky. Syrová dystopie otevírá otázky násilí, odpovědnosti a lidské pasivity. Gaydečka se v Aréně představí poprvé.
20. března 2027 bude mít premiéru „Roberto Zucco“ Bernarda-Marie Koltèse v režii Adama Steinbauera. Režisér se do Arény vrací po úspěšné „Návštěvě staré dámy“. Provokativní drama inspirované skutečným příběhem zkoumá násilí, bezmocnost a touhu získat moc nad vlastním životem i okolím.
Jako kontrast k předchozím titulům sezónu v Aréně orámují dvě režie uměleckého šéfa Ivana Krejčího: inscenace slavné hry Davida Mameta „Sexuální perverze v Chicagu“ a nesmrtelná Shakespearova komedie „Jak se vám líbí?“, která divákům ukáže svět, v němž proti moci stojí lidskost, humor a láska. Ivan Krejčí zároveň představuje důležitou spojnici mezi proměnou a kontinuitou Komorní scény Aréna.
Celá aktuální sezona ponese podtitul Rok mocných a nemocných. Jednotlivé inscenace se k tématu obracejí z různých stran: přes dospívání a hledání identity, násilí a pasivitu, touhu vymanit se z bezmoci až po Shakespearův svět.
Nová sezona začne pod širým nebem
Ještě před první listopadovou premiérou ale Aréna zahájí sezonu způsobem, který si už ostravští diváci oblíbili. Ve čtvrtek 27. a v pátek 28. srpna od 20:30 se soubor přesune z divadelního sálu na Jiráskovo náměstí (Kuří rynek). Pod širým nebem uvede „Arlecchino Magnifico aneb Šťastná Isabella“, ztřeštěnou parafrázi inspirovanou tradicí italské commedie dell’arte v režii Ivana Krejčího. Vstup na obě představení je zdarma. Setkání přímo v centru Ostravy bude symbolickým začátkem sezony, ve které se Aréna mění a omlazuje, ale zároveň zůstává divadlem založeným na bezprostředním kontaktu herců s diváky.
