Dirigent Leoš Svárovský patří k nejrespektovanějším českým dirigentům současnosti. A sólistou bude dnes už v celém světě uznávaný houslista Ivan Ženatý.
Ani po stu letech nevybledla nádherná barva partitury symfonické sklady Nikolaje Rimského-Korsakova - Španělské capriccio, která se stále těší ohromné popularitě. Jedinečná, pestrá instrumentace evokující iberské prostředí, úžasná přesvědčivost zvukomalebných scén i bohatství rytmické a melodické invence, citlivě spojující zemité španělské folklorismy s motivy exotickými - to vše zaručuje této hudbě nesmrtelnost. Hudba Pyrenejského poloostrova ovlivňovala i francouzského skladatele Édouarda Lala a jeho Španělská symfonie pro housle a orchestr patří k nejhranějším skladbám tohoto autora. Když k tomu připočteme, že Čajkovského dvě poslední (5. a 6.) symfonie patří k tuctu nejlepších a dodnes nejpopulárnějších skladeb svého druhu, pak je nad slunce jasnější, že program koncertu je z pohledu posluchače velmi atraktivní.
***
VELKÝ SYMFONICKÝ CYKLUS
11. a 12. 04. 2013 v 19 hodin
společenský sál DKMO
program:
N. Rimskij-Korsakov: Španělské capriccio
É. Lalo: Španělská symfonie pro housle a orchestr
P. I. Čajkovskij: Symfonie č. 5 e moll
účinkují:
Ivan Ženatý - housle
Leoš Svárovský - dirigent
***
Odborná kritika, posluchači i hudební kolegové označují Ivana Ženatého za nejvýznamnějšího českého houslistu současnosti.
Houslový virtuos Ivan Ženatý opakovaně hostuje se slavnými mezinárodními tělesy jako je BBC Symphony Orchestra London, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Berliner Symphoniker, Orchesta Nacional de Madrid, ale i předními českými orchestry jako je Česká filharmonie, FOK či Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Velkou pozornost vzbuzují také sólové a komorní projekty Ivana Ženatého (kompletní Bachovy sólové sonáty či Beethovenovy a Brahmsovy sonáty z posledních sezón). Svým mimořádně bohatým repertoárem zahrnujícím přes padesát houslových koncertů oslovuje široké publikum, aniž by na okamžik opustil svět klasické hudby. Kromě samozřejmé technické perfekce bývá oceňován jeho vkus pro styl a podmanivá krása tónu.
Svou profesionální kariéru zahájil Ivan Ženatý účastí ve finále Čajkovského soutěže v Moskvě, po které následoval debut s Českou filharmonií pod vedením Libora Peška, vítězství v soutěži Pražského jara a laureátský titul Mezinárodní tribuny mladých umělců UNESCO. V roce 1990 debutoval Ivan Ženatý v Londýně, 1991 v Berlínské Filharmonii a Concertgebouw v Amsterdamu, 1994 v Tokyu, 1996 v New Yorku a Buenos Aires. Hrál společně s Yehudi Menuhinem, Yo-Yo Ma, Serge Baudo,Valerijem Gergijevem, Andrejem Boreyko, Nevillem Marrinerem a dalšími.
Hudební výraz Ivana Ženatého ovlivnila nejvíce osobní setkání s Nathanem Milsteinem, Ruggierem Riccim a Andre Gertlerem, výraznou změnu v jeho hudebním myšlení inicioval prof. Bezrodnyj na Čajkovského konzervatoři v Moskvě. Největší význam ale měly pro Ivana Ženatého soukromé lekce u Josefa Suka a následná dlouholetá spolupráce vrcholící vystoupeními na Würzburger Mozart-Festspiele, Pražském jaru a kompletní nahrávkou děl W. A. Mozarta.
Gramofonové nahrávky Ivana Ženatého ostatně vzbuzovaly vždy nadšený ohlas u posluchačů i hudebních kritiků. Po celou dobu umělecké činnosti je patrná koncentrace na souborná díla velkých autorů jako jsou Telemann, Bach, Mendelssohn, Schumann, Schulhoff nebo Dvořák a Grieg natočené pro Dorian Recordings v New Yorku. Mimořádný zájem vzbudil nový dvořákovský komplet (www.audite.de) a nahrávka obou houslových koncertů J. B. Foerstera s BBC SO London a jeho šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem (www.supraphon.cz).
Díky newyorské Harmony Foundation hraje Ivan Ženatý na vzácné housle Giuseppe Guarneriho "del Gesu" z roku 1740.
Kromě mistrovských kurzů v Německu, Španělsku, USA a Kanadě Ivan Ženatý od roku 2012 přijal profesuru na prestižním Cleveland Institute of Music.
Leoš Svárovský vystudoval obory flétnu a dirigování na AMU v Praze u prof. Václava Neumanna, jako jeho poslední student. Svou karieru začal v pražském Národním divadle jako asistent Zdeňka Košlera. V roce 1991 jej Herbert von Karajan pozval ke spolupráci s George Soltim, Claudiem Abadem a Vídeňskými filharmoniky na „Sommerspiele Salzburg".
Od začátku své kariery působil jako šéfdirigent vynikajících orchestrů: Komorní opera Prasha (1985-7), Janáčkova filharmonie Ostrava (1991-93), Státní filharmonie Brno (1991-95), Sinfonietta Žilina (1995-2000), Pardubická komorní filharmonie (1997- 2009), Orchestr baletu Národního divadla Praha (2001-02), Státní opera Praha (i umělecký ředitel, 2003-05). Současně působí jako stálý hostující dirigent Slovenské filharmonie (turné po Japonsku) a čestný člen Filharmonie Brno (japonské turné 2011). Od jara 2014 se stane šéfdirigentem Aichi Central Symphony Orchestra Nagoya. S Českou filharmonií, se kterou podnikl velké turné po Spojených státech, trvale spolupracuje od roku 2001.
V roce 2010 uvedl s brněnskou filharmonií a Českým filharmonickým sborem Brno na Hudebním festivalu Rheingau Massenetovu Máří Magdalenu (v roce 2005 na stejném festivalu dirigoval Dvořákovo Requiem a v roce 2008 monumentální oratorium Franze Liszta Christus). Spolupracuje s mnoha zahraničními orchestry, z nichž jmenujme alespoň Orchestre de Pas de la Lorraine.
V říjnu 2010 uvedl světovou premiéru českého autora Slavomíra Hořínky Koncert pro housle se sólistkou Sophií Jaffé a Českou filharmonií v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Brno. Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a houslistkou Sophií Jaffé byl opakovaně pozván na pasovský festival a v září a říjnu 2011 řídil Brněnskou filharmonii na jejím japonském turné.
Sezóna 2011/2012 jej zavedla do Bratislavy, Prahy, Brna, Salcburku, Lince, Wuppertalu, opětovně do Japonska (tentokrát se Slovenskou filharmonií), Španělska, Portugalska a na meranský festival do Itálie. V říjnu 2011 vystoupil se symfonickým orchestrem P. I. Čajkovského v Moskvě.
Během své kariéry spolupracoval s mnoha význačnými sólisty - J. Sukem, R. Firkušným, V.Hudečkem, I. Ardaševem, I. Oistrachem, S. Vladarem, D. Geringasem,V. Ortizem, G. Opitzem, D. Damrau, H. Hardenbergerem, K. Ricciarelli, M. Gauci, K. Rydlem, S. Larinem, N. Martinuccim, E. Randovou, D. Peckovou, P. Dvorským, L.Orgonášovou, R. Buchbinderem, A. Kontarskim, L. Josefowicz, Ch. Polterou, F. Sayem, U. Ughi a X. de Maistre.
Leoš Svárovský je činný též pedagogicky na AMU v Praze. Na podzim 2012 se habilitoval jako docent.
