Společné uctění památky lidí, jejichž životy ukončila 6. srpna roku 1944 nacistická zvůle. Pietní setkání je každoroční připomínkou nejen konkrétních obětí, ale také toho, kam mohou vést nenávist, bezpráví a pohrdání lidským životem.
Iveta Kočí Palkovská (ANO), primátorka Havířova: „Já bych chtěla říct, že je to 82 let, co se stala tato tragédie, a přesto mi přijde, jako by to bylo včera nebo nedávno, protože na jiných koutech naší krásné planety se dějí bohužel taktéž takové lidské tragédie. A právě proto je strašně důležité si toto připomínat, jaké zvěrstvo vůbec dokáže člověk spáchat na člověku. Chtěla bych samozřejmě poděkovat všem zúčastněným, tak i organizátorům, za to, že jsme se tady všichni zase sešli, že jsme si připomněli tuto tragickou událost. Je potřeba si z toho vzít ponaučení a poselství, aby se takovéto životní tragédie neopakovaly.“
Na letní ráno, kdy bylo chladnokrevně popraveno 36 nevinných mužů, nikdy nezapomene ani paní Wanda Gwóźdźová. Vzpomínka u památníku je důležitá pro celou její rodinu.
Wanda Gwóźdźová, dcera Jósefa Krainy: „Byla důstojná a krásná. Už dlouho nic takového nebylo jako letos. Já tu chodím každým rokem, protože mám tady otce. Takže tu chodím s celou rodinou, jsou tu moji synové, vnoučata i pravnoučata. Všichni jsme tady. Jak už bylo řečeno, je to důležité proto, aby už nikdy nebyla válka. To je to nejhorší, co může člověk člověku udělat.“
Každoročně k památníku chodí také Bronislav Bujok, který často myslí na svého otce.
Bronislav Bujok, syn Henryka Bujoka: „To je tak propleteno životem, že před tím člověk neuteče. To máte na každém kroku. Když slyšíte o nějakých událostech, tak máte vždycky tendenci si to spojovat s tím, jak to bylo u mě, jak to bylo u nás a co můj tatínek. Má to, myslím, zejména v současné době velký význam. Protože my, pokolení, které jsme to zažili, už se vytrácíme. A ti, kteří tady jsou, ty další generace, mám takový pocit, jako když zcela nechápou, o co šlo a jaký to má význam pro budoucnost.“
Tragédii předcházela přestřelka mezi partyzány a příslušníky gestapa, ke které došlo 4. srpna v životickém hostinci. Zahynuli při ní tři příslušníci gestapa, jeden partyzán a hostinský. Nacistická odveta přišla o dva dny později.
