Práce to nebyla jednoduchá. Umělecká díla jsou z různých materiálů a každý vyžaduje svůj přístup.
Největší zásah potřebovala plastika hudba v areálu rehabilitačního sanatoria v Karviné Hranicích.
Tomáš Skalík, restaurátor: "Tady ta socha toho umělého bronzu, ta vlastně byla už velmi popraskaná. Některé části toho bronzu se odlupovaly a odpadávaly. Vlastně je to udělané z epoxidové pryskyřice. Když to řeknu v základu. Takže my jsme museli indikovat ty praskliny, tmelit, znovu slepit některé části a vlastně nahradit chybějící kusy zase tím umělým bronzem. Zatímco třeba u té plastiky z hliníku, jak jsem říkal, tam byly praskliny. Takže jsme zase používali epoxidový tmel plněný hliníkovým prachem nebo hliníkovými pilinami. A nakonec ta kamenná plastika u školy vyžadovala jen očištění. Byla tam jedna prasklina, kterou jsme zainjektovali, aby do ní zatékala voda, a tmel, který jsme vlastně vytvořili z umělého kamene, umělého vápence, a retušovali jsme ji tak, aby odpovídala tomu stáří sochy. A nakonec jsme ji vlastně finálně hydrofobizovali. Dali jsme na ni takovou transparentní ochranu, filtr proti vodě, aby nenasákla vodou, aby se tak rychle neznečišťovala."
Samotná práce restaurátora pak vyžaduje mnohé znalosti z několika oborů.
Tomáš Skalík, restaurátor: "Já sám jsem specialista vlastně na kámen, terakotu, beton, anorganické materiály. Je potřeba mít nastudované, i nějaké společenské povědomí o tom, co je dneska jakási hodnota uměleckého díla, hodnota památky. A nesmí chybět nějaký, řekněme, cit nebo výtvarný talent, nebo nějaká zručnost."
Samotné město Karviná pak veřejným uměleckým dílům věnuje velkou pozornost.
Do letošních prací na uměleckých dílech tak město Karviná investovalo téměř 230 tisíc korun ze svého rozpočtu.
