Na 21. ročník Běhu do vrchu se tradičně sjeli jak amatéři tak trénovaní běžci z atletických klubů z celé Moravy i polského partnerského města Bieruň.
Anketa, běžci před závodem: „Tak tři, čtyři roky jsem tady už běhal, taktiku mám běžet rychle od začátku.“
„Běhám už od 8 let a běhám za Uničov.“
„Běhám od 10 let a taky běhám za Uničov osmistovky.“
Velké převýšení na krátké trati dalo běžcům pořádně zabrat. Náročné byly především vložené schody.
Anketa, běžci po závodě: „Nejtěžší bylo, tady ty schody.“
„Tam se to to, nedalo.“
„Byla to makačka ale dobrý.“
„Jenom ten kopec byl hroznej.“
„První mi odcházely nohy.“
„Ruce, jo, ruce nejvíc asi. Jsem tady poprvé“
Svými výkony již tradičně překvapují i trénovaní senioři.
„Doběhl jsem ale bylo to těžké. Bylo to těžké. Snad příště to bude lepší ale musím trénovat,“ hodnotí 69-letý Miroslav Janalík.
„Do těch 70 to jde ale jak přijde ta sedmdesátka, je to horší čím dál jako. Dokud slouží zdraví, tak to dáme ještě,“ doplňuje ho sedmdesátník Jaroslav Hofmaann.
Na přípravě běhu se každoročně podílí nejméně dvacítka organizátorů. Těm patří největší poděkování hlavního pořadatele a autora běhu.
„To jsou poctiví lidi, kteří chodijou každej ro a umí makat. Já jsem, strašně pyšnej na ty lidi. A každé město by si toho mělo vážit. Děkuju Městu Moravský Beroun, děkuju vám všem, suprová akce,“ chválí autor Běhu do vrchu Radim Smažák.
Přestože
při 16. ročníku Radim Smažák tajně doufal, že závod dospěje
do dvacítky, díky nadšení všech pořadatelů i účastníků
dnes mění plány a rád by závod dotáhl až do důchodu.
