Ve škole Montessori nejsou klasické třídy, lavice ani katedra. Pouze pracovní místa pro děti a jejich samostatnou práci.
Barbora Šomodíková, zastupující ředitelka školy: "Přizpůsobujeme potřebám dětí to, co je pro ně přirozené, to znamená, že konkrétně tady u nás ve věku 6 až 11 let tady máme děti. Pro ně je přirozené, pracovat ve skupinkách, diskutovat a volit si činnost podle svého zájmu. Máme tady i Montessori školku, ve které nejsou hračky, jsou tam pomůcky, samozřejmě jiné, než máme tady ve škole, ale ta školka se de facto točí kolem praktického života, kde se děti učí přelévat, přesypávat, mají tam i pracovní stoleček, kde třeba vytváří něco, pak tam mají ponk, kde můžou kladívkem zatloukat věci, je to postavené na tom praktickém životě a ty děti to baví.“
Děti se mohou ve škole volně pohybovat a vybírat si úkoly a pomůcky z předem stanoveného seznamu podle svého zájmu. Vyučování začíná tzv. Komunitním kruhem
Barbora Šomodíková, zastupující ředitelka školy: „Na tom komunitním kruhu si řekneme takové ty základní věci, co se bude ten den dít, popřípadě děti sdílí své zážitky, co potřebují nám říct. Když skončí komunitní kruh, tak nemáme klasické 45 minutové hodiny, ale jedem v tříhodinovém bloku, kdy děti si volí činnost dopoledne samy, mají k dispozici vypsané klíčové lekce. Ty lekce trvají dle potřeby, většinou tak 15 minut, není potřeba tomu více pověnovat čas, oni pak mají následnou práci, kterou si taky plní, jak potřebují, jak se jim chce, jak si to rozvrhnou a vlastně ve čtvrtek kontrolujeme zadanou práci.“
Klárka: „Já musím poskládat ten příběh, jak to jde za sebou a potom podle slovních druhů tam naskládat to, co se tam dělo.“
Nikča a Anežka: „My tady děláme světové památky. To jsou takovéhle obrázky vlastně, tady jsou další obrázky a to pak k tomu přidáváme. Potom, jak to budeme mít všechno doskládané, tak.“
Petr: „Já mám pomůcku města krajů a přidávám tam kartička s městy ke krajům. Takhle třeba Prahu přidám do Středočeského kraje.“
Lola: „Tady mám pojmenovat tahle hrady, přidat k tomu jmenovky. My se to učíme, když máme nějaké kraje a tam ty hrady jsou zamíchané.“
Ema: „Tady se musí dát stádium vývoje motýla a tady jsou takové kolečka a na to jsou napsané informace o motýlech a tady jsou takové otázky a tady jsou odpovědi.“
Klárka: „Když třeba tohle budu mít hotové, tak to takhle otočím, aby paní učitelky věděly, že už to je hotové.“
Systém výuky klade nároky na samostatnost dětí, ale i na kvalitu pedagogů.
Barbora Šomodíková, zastupující ředitelka školy: „Ty nároky na pedagogy jsou opravdu vysoké, kdy musíte opravdu sami v sobě přetvořit, alespoň já jsem to tak měla, ten přístup, to myšlení de facto, velmi mi k tomu pomohl Montessori kurs, který jsem si dělala v Praze. Úplně mi to změnilo nahlížení jak na ty děti, tak na ten vzdělávací obsah. Je to opravdu náročnější, ale vidíme, že to má smysl.“
S navázáním na druhý stupeň dle školy děti nemají žádný problém. Přechází většinou do běžných základních škol nebo mají možnost Montessori školy pro 2. stupeň, která je v Krnově, není však státní, ale soukromá.
