Nynější malebná horská ves Ludvíkov byla založena až koncem 18. století u zdejších hamrů a hutí. Po druhé světové válce a odsunu místních Němců se obyvatelstvo zcela vyměnilo. V novém domově museli lidé teprve zapustit kořeny.
Starousedlík: "Jsem tady od 45. roku. Na Vánoce 45. roku jsem byl v Karlově Studánce jako voják."
Turisté navštěvují, v době sezony, muzeum denně. Blízký vztah k němu ale mají i místní lidé.
Starousedlík: "Dokonce jsem i dával některé věci do sbírky. Brusle šlajfky on-line, ale kolečkový."
Dana Selingerová (nez.), starostka Ludvíkova: "Tady se seznamují s historií, o které mnohdy ani nevědí. Navíc zde děláme takové výstavy tématicky zaměřené, třeba na výročí povodní. Starousedlíci si sem donesou alba starých fotografií, posedí, zavzpomínají."
Obyvatelka Ludvíkova: "Dobrý je to. Aspoň se lidi, když je tady hodně turistů, něco dozví o Ludvíkově."
Část expozice pochází přímo z místa, další si Ludvíkovští půjčili v muzeích v Bruntále a ve Zlatých Horách.
Dana Selingerová (nez.), starostka Ludvíkova: "Nejvíce si ceníme zakládací listiny Ludvíkovského kostela z roku 1792."
Obyvatel Ludvíkova: "Patří to tady, to muzeum. Pro ty lidi je to dobré."
Muzeum v Ludvíkově je živou institucí. Slouží totiž také jako informační centrum.