Všechno je jinak. Krnovská synagoga během osudné Křišťálové noci nevzplála díky odvážnému činu Franze Irblicha, jak se dlouhá léta píše v odborných literaturách. Byla za tím čistě vidina zisku. Byl totiž nejen krnovským radním, ale především úspěšným a vlivným stavebním podnikatelem.
"Zapálení krnovské synagogy by bylo značně riskantní obdobně třeba jako v Novém Jičíně nebo v Děčíně, ta synagoga byla víceméně součástí další zástavby. Z jedné strany přiléhala textilní továrna a z druhé strany se nacházel dům někdejšího starosty,“ objasňuje ředitel krnovské pobočky Okresního archivu Branislav Dorko.
Navíc v té době nesloužila jako židovský chrám. ale jako skladiště jedné ze složek nacistické strany. Budovu jako takovou proto chtěli zachovat jak radní, tak příslušníci SS. Před ohněm ji dokonce strážili i policisté. O měsíc později se pak radní rozhodli přeměnit ji na potřebnou tržnici.
„Tvrzení, že tady přišli nacisté a viděli mark hale a proto nepálili, je mylné. Samotné oddíly SS tu synagogu připravily k vypálení, hořlavinou byly polity všechny židovské předměty uvnitř a samotné velení SS taky dostalo příkaz tu akci zastavit. Takže nebylo to ani rychlé, a ani tajně a ani nezištně,“ dodává předseda spolku Krnovská synagoga, z.s. Petr Aharon Tesař.
Je pravděpodobné, že Irblich viděl v přestavbě na tržnici zisk pro svou stavební firmu.
„Jak vyplývá i z dochovaných rozpočtů a těch závěrečných účtů z celé stavby, tak největší podíl právě pohltily z toho rozpočtu stavební práce, které pak právě realizovala Irblichova firma. Vydělal na tom každopádně,“ doplňuje Branislav Dorko.
Přeměnu synagogy na tržnici financoval opavský vládní prezident a Franz Irblich za lukratitvní zakázku inkasoval víc než polovinu celkové sumy. Tedy asi 2 a půl tisíce říšských marek.
