Předávání vysvědčení je už tradičně velkolepá událost, zvláště u prvňáčků. V I.A 5. Základní školy se poslední školní den sešla sotva polovina dětí. Přesto si onu slavnostní hodinku nesmírně užily. Paní učitelce předaly květiny i drobné dárky a o to větší radost pak měly z krásných známek.
Maruška Bielková, žákyně I.A: "Úplně jsem paf, protože mi matika moc nejde a měla bych mít i dvojku, ale jsem ráda, že mám samé jedničky."
Matěj Wrobel, žák I.A: "Jsem rád, že mám samé jedničky."
Šárka Blatoňová, třídní učitelka I.A: "Je to jiné, spíš takové rodinné. Bohužel jsme se nesešli všichni. Některé děti zůstaly doma, nenastoupily do školy, protože jsou třeba v nějaké rizikové skupině nebo žijí se seniory."
V první třídě si pro vysvědčení přišly pouze děti, které začaly po rozvolnění chodit od 25. května do školy. Každá třída měla předávání nastaveno individuálně. Třeťáci se sešli venku a mohli u toho být i rodiče.
Tomáš Pohludka, otec žáka z III.A: "Dnešní den je speciální nejen pro děti, protože se těšily nejen na vysvědčení, ale na to, že uvidí své kamarády po dlouhé době, protože se tři měsíce neviděli."
Matěj Doboš, žák III.A: "Je to super, protože mám samé jedničky a přeji si abych je měl."
Deváťáci si zase předávali vysvědčení v kulturní místnosti.
Denisa Šťotková, zástupkyně ředitele pro I. stupeň: "Přišlo nějakých 600 dětí asi ze 780, protože někteří rodiče se opravdu bojí, aby jejich děti neonemocněly nebo aby nepřinesly nemoc domů."
Vysvědčení se předávaly na etapy, aby se žáci co nejméně potkávali. Už od rána se proto před školou tvořily menší hloučky. Do budovy je pouštěli postupně, každý si musel vydezinfikovat ruce a všem byla změřena teplota.
Denisa Šťotková, zástupkyně ředitele pro I. stupeň: "Původně to bylo tak, že jsme si mysleli, že vůbec nebudeme vysvědčení předávat. Pouze těm dětem, které nastoupily 25. května. Ale potom ministerstvo povolilo, že tento den můžeme strávit jinak, že mohou ty děti, které nechodily do školy přijít dnes a vysvědčení dostat."
Období, kdy byly školy zavřené nebylo pro všechny jednoduché. Učitelé se museli přetransformovat na online výuku a pomáhali jim při tom i rodiče.
Šárka Blatoňová, třídní učitelka I.A: "Bylo to docela náročné, protože oni nevydrží dlouho u těch počítačů. Vždycky u toho byl nějaký dospělý, aby jim to zprovoznil, přihlásil je."
Maruška Bielková, žákyně I.A: "Lepší je to ve škole se učit."
Matěj Doboš, žák III.A: "Bylo to lepší než ve škole, protože nám rodiče pomáhali a pomáhala mi teta."
Matěj Wrobel, žák I.A: "Tatínek mě naučil trochu ještě nějakých písmenek, které jsme ještě neuměli."
Maruška Bielková, žákyně I.A: "S babičkou, protože mamka pracuje v domově důchodců a ona je tam vždycky zavřená."
Tomáš Pohludka, otec žáka z III.A: "Nebylo to náročné skloubit home office s výukou dětí, dvou dětí, ale zvládli jsme to. Paní učitelka byla šikovná, snažila se online učit děti, takže jsme to zvládli."
Šárka Blatoňová, třídní učitelka I.A: "Spíš to září bude hodně takové náročnější, než všichni najedeme na ty pravidla, některé děti přece jenom budou doma skoro pět měsíců."
I přes všechny neduhy doby koronavirové, se ale učitelé shodují, že mezi rodiči zavládl obrovský respekt a uznání učitelského povolání.
