Od založení ostravskoopavské diecéze papežem Janem Pavlem II. uplynulo patnáct let. Za tu dobu se podařila spousta věcí. Ať už to jsou různé opravy svatostánků, varhan, nebo pomoc lidem, kteří ji potřebují. V rámci těchto oslav biskup oceňoval také osobnosti vyznamenané církví.
Několik oceněných osobností bylo z Frýdeckomístecka. Mezi nimi byl i 91letý pan Adolf Kočář z Hodoňovic.
Adolf Kočář, oceněný z Hodoňovic: "Ocenění jsem dostal za obětavou a pečlivou službu varhaníka a vedení sboru."
Pan Kočář hraje na varhany již od patnácti let. Nemalou část života pracoval jako vedoucí Nové hutě v Kunčicích. Ať už však dělal jakoukoliv práci, zůstával stále věrný hudbě.
Adolf Kočář, oceněný z Hodoňovic: "Já hraji od patnácti let. A ženský sbor mám také od patnácti let, který jsem zakládal jako student, to jsem byl, myslím, už v kvartě na reálném gymnáziu. Hrál jsem první v Hodoňovicích, ale se sborem jsem už účinkoval v okolí. Třeba v Palkovicích, ve Frýdku. Hlavně tam. Tam, ve Frýdku, byl farářem Dr. Kalnik, který mi jednou říkal: "Přijďte zas. Já Vás mám tak rád. Váš zpěv, to je modlitba. Já tady mám tolik sborů, ale Váš zpěv to je rozdíl." Tak jsme tam často účinkovali, také jsem tam vypomáhal hrát, protože bratr Josef tam byl varhaníkem, studoval pražskou konzervatoř a já jsem ho zastupoval, když byl v rozhlase jako hudební režisér, tak jsem ho musel zastupovat. A ve Frýdku jsem spolupracoval i s nynějším panem biskupem, takže se s ním dobře znám. A tak jsem to tak krásně prožíval, celý ten život jako varhaník."
Osobnosti vyznamenané církví však nebyly pouze z Frýdeckomístecka, ale z celého regionu.
Pan inženýr Ondřej Feber za angažovanou péči o kostel a příkladný křesťanský život. Ondřej Feber je bývalý senátor a dlouholetý starosta obce Stonava. V době totality byl ve stonavském kostele varhaníkem a dlouhodobě se s celou svou rodinou angažuje v životě farnosti.
Ondřej Feber, oceněný za Stonavy: "Člověk je jen člověkem. Není ideál a vždy může pochybit. Stává se, zejména v takových funkcích jako mám já, že člověk zůstává úplně osamocen. A když se má o co opřít, a já se svou křesťanskou filozofií se mám o koho opřít, tak nezůstávám sám a vždycky najdu nějakou sílu, jak z toho dna. Někdy se tam člověk dostane a ono už to tak bývá, že když se vám daří, tak máte spoustu přátel a když se vám nedaří, tak od vás všichni utečou, tak pak je třeba sáhnout. A když je ještě kam sáhnout, tak je to vždycky dobře."
Katechistická služba, angažovanost v péči o kostel, úklid kostela, či výzdoba kostela. Za tyto a další skutky byli přítomné osobnosti oceňovány.
