Natálka, Valerie, Ema, Hanka, Šimon, Matouš, Tonda, Mirek. Tolik jednovaječných dvojčat se v jedné třídě hned tak nevidí. Rozeznat sourozence má v první třídě na Základní škole F. Hrubína v Havířově problém paní učitelka a i ostatní spolužáci. Rozhodují detaily.
Matouš, žák: “Pletou naše jména. Brácha má pihu a já ne”.
Natálka, žák: “Já jsem menší než Valča”.
Toník, žák: “My s bráchou chodíme každý jinak oblečený”.
Prozatím dvojčata nezkouší na paní učitelku záměrně ji obelhat a v lavicích se prohodit. Před kamerou to ale zkusily a vyšlo to.
Michaela Janíková, učitelka: “Je náročnější, abych je poznala, v pozdějším věku se třeba přehodí a pedagog je nepozná. Tím, že jsou na sebe fixované ty děti, tak si ve výuce pomáhají, jdou za sebou. Ve výuce to je u Šimona a Matouše takto dáno. Holčičky také jsou na sebe fixované. Když potřebuje jedna, tak i druhá potřebuje pohladit, jsou ještě malé”.
Ostatní spolužáci tak trochu dvojčatům závidí.
anketa, žák: “Já je poznám, ale třeba někdy si je popletu. A chci mít také dvojčátko. Přijde mi to dobré”.
Po hodině strávené s dětmi už je skoro poznáme. Že jo, Emičko? Ne, já jsem Hanička.
