Tohle jsou lidé, kteří si uvědomují, jak vzácná je tekutina krev. Jejich čas na odběrovém křesle může zachránit život druhým. Uznání se dobrovolným dárcům dostalo již tradičně v kině Centrum.
Jana Feberová (SOCDEM), náměstkyně primátora: “Každoročně oceňujeme dárce krve, abychom jim alespoň trochu poděkovali v té dobročinné věci, kterou dělají pro nemocné pacienty. Já si myslím, že jim vždy chystáme pěkné předávání včetně cen. Dostanou ODIS na MHD na celý rok jízd zdarma, dostávají permanentky na MKS a SSRZ na různé sportovní vyžití a možná to příští rok ještě obměníme. Po tady tom oceňování bude následovat ještě film, který teď běží a běžel nedávno v kinech. Takže já si myslím, že se mají na co těšit.”
Jak jsou dárci krve a plazmy důležití, si uvědomuje i havířovská nemocnice.
Norbert Schellong, ředitel Nemocnice Havířov: “Krev vždy budeme potřebovat a měli bychom mít v ČR alespoň 300 tisíc dárců a v současné době jich máme 80 tisíc míň a každoročně nám ti starší věrní odcházejí a těch mladých do toho moc nenaskakuje. Průměrně podle Červeného kříže na jednoho obyvatele vychází skoro čtyři transfuze ročně a dvanáct použití různých krevních derivátů z těch odběrů. Takže opravdu je to strašně důležité, a kdyby se ostatní generace přidaly už k těm zasloužilým dárcům, tak by to bylo fantastické.”
anketa: “Já jsem přišel podpořit maminku. Chtěla, abych šel s ní. Já si myslím, že darovat krev je důležité, takže půjdu ve šlépějích maminky a třeba někdy budu taky tady.”
anketa: “Když vidí krev, tak omdlévá jako já. Takže uvidím, ale je to dobrá věc a nikdy nevíme, kdy to budeme potřebovat. Tady je to pro mne úplně bez debat.”
anketa: “Darovat jsem začal, když mi bylo 20 let. Takže už daruji již 37 rokem. A je to alespoň něco, že dělám pro lidi. Ti mladí lidé asi nemají podle mě motivaci, nebo spíše chodí za úhradu.”
anketa: “Chtěla jsem toho docílit a byla jsem strašně pyšná, že můžu někomu pomoc a někoho zachránit. Darovat chci dále, ale vzhledem k tomu, že člověk stárne, nesmí se to přehánět, ale těch dárců by bylo super, kdyby jich bylo daleko více.”
anketa: “Mohl bych tady rozvíjet proč, prostě neberu to jako něco zvláštního. Prostě můžu dávat krev, tak dávám.”
anketa: “Já jsem pokračoval v tradici svého otce s tím, že dělám to proto, protože můžu a nic mi v tom nebrání a je to způsob, jakým mohu pomáhat lidem.”
Možná právě slova těchto dárců, budou motivací pro ostatní.
