Výstava nazvaná Včera, dnes a zítra se stala symbolickým prvním dárkem Základní a Mateřské školy Slovenská, která si v letošním roce připomíná 40. výročí fungování. Na ní si mohli lidé prohlédnout vše důležité, čím škola žije v současné době. Další dva dárky si škola rozbalila postupně a patří mezi ty, na které se nezapomíná.
Jana Čechovská. “Druhým dárkem je dnes den otevřených dveří. Je určený všem, kteří si chtějí zavzpomínat a třeba znovu usednout do své lavice.”
Příležitost vrátit se zpátky do školy využilo kromě bývalých žáků hned několik pedagogů, kteří tady v minulosti předávali dětem vědomosti. Vzpomínky na vyučování zůstaly jen ty dobré, říká například Zdeněk Tyleček, který zde působil patnáct let.
Zdeněk Tyleček, bývalý pedagog a zástupce ředitele: “Já třeba vzpomínám na kolegy samozřejmě, ale řadu let jsem hrál s klukama košíkovou, tak to jsou takové nesmazatelné zážitky.”
Karel Mareš, bývalý pedagog: “Já jsem tady učil třikrát po sobě a to pouze suplování, fyziku, výtvarku. Ty výsledky jsou pěkné, jak v EKO, tak v práci, ve škole, všude, je to významná celkem škola a jsem rád, že jsem tu učil.”
Základní a Mateřská škola Slovenská funguje pod tímto názvem teprve od letošního roku, kdy byly sloučené základní a mateřské školy ve městě, deset let zpátky to byla pouze ZŠ Slovenská a dříve narození si ji pamatují také jako Základní školu Rudé Armády.
Jiří Král, ředitel školy: “Tato škola byla školou s rozšířenou výukou tělesné výchovy, v počátcích to by fotbal, teď jsme škola se zaměřením na házenou.”
Kromě toho žije také škola ekologií. Za čtyřicet let se škola díky rekonstrukcím výrazně změnila k lepšímu, poslední větší stavební úpravy proběhly v roce 2012.
Jiří Král, ředitel školy: “Za těch posledních osm, devět let se nám podařilo školu vlastními silami vybavit tak, aby odpovídala dnešním trendům ve vzdělávání a byla školou moderní.”
Dodal současný ředitel Jiří Král, který školu vede devátým rokem, nejdéle sloužícím ředitelem byl Ladislav Čermák. Přáním současného vedení školy je, aby se jí vedlo stejně jako dosud a aby měla pořád dostatek žáků.
Jana Čechovská, zástupkyně ředitele školy: “Když jsem se dívala do těch starších knih, tak například v roce 1980 navštěvovalo školu 1091 žáků, v současné době máme žáků 220, takže je to spíše takové rodinnější.”
Žáci školy se oslav samozřejmě také zúčastnili a stali se součástí třetího dárku. Od podzimu se připravovali na společné vystoupení v městském domě kultury, kde ostatním školám i veřejnosti zahráli divadelní pohádku Lotrando a Zubejda.Velkou práci si škola dala s kulisami a kostýmy.
Miloslava Závacká, učitelka: “Je to výpravná pohádka, s tanci, se zpěvy, hraje ji 28 herců plus 90 dětí, které tančí z prvního stupně.”
V hlavní roli vystoupil starý a mladý Lotrando a princezna Zubejda nebo také drvoštěp.
Lukáš Řuchovský, žák: “Hraji mladého Lotranda, který je ze začátku přihloupý, protože ani neví, co je to škola, pak se naučí číst, psát, počítat, najde princeznu, do které se zamiluje a nakonec se vezmou.”
Eliška Jílková, žákyně: “Já jsem princezna Zubejda. Jsem vlastně nemocná, mě chybí tři věci, světlo, vzduch a láska.”..
Oslavy se opravdu vydařily nezbývá než na závěr vyslovit ještě jedno přání k narozeninám za všechny gratulanty.
Jana Čechovská, zástupkyně ředitele školy: “Aby se našim žákům ve škole pořád líbilo, abychom tady měli pořád to domácké prostředí a aby vždy fungovala spolupráce mezi žáky, rodiči a školou, protože bez toho to nemůže fungovat.”
