Rok se s rokem sešel a rovněž další školní rok je u konce. Pro mnohé žáky končí jedna velká první studijní etapa, a to devět let povinné školní docházky. Na Základní škole Cihelní se i letos rozloučili s letošními deváťáky ve slavnostním duchu.
Zdeněk Jelínek, ředitel ZŠ Cihelní: "Dnešní den ve své podstatě od rána je věnován žákům devátého ročníku. Za sebou momentálně máme fotbalové utkání mezi učiteli a žáky devátého ročníku, které bylo v báječné nádherné atmosféře. Myslím, že jsme si to obě strany užily. Teď to pokračuje slavnostním vyřazením. A já věřím v to, že to bude okázalá událost, která bude ozdobena nejen výstupy třídních učitelů, ale hlavně našich dětí."
Spousta žáků devátých tříd si splnila sen a následující léta budou pokračovat na vysněných školách. Přání pedagogů je pak jediné - aby zůstali sami sebou a své individuality si vážili.
Zdeněk Jelínek, ředitel ZŠ Cihelní: "Pro nás na základní škole je nejdůležitější to, aby byl využit potenciál každého žáka maximálně a myslím, že s ohledem na výstupy přijatých dětí na jednotlivé střední školy můžu říct, že ten potenciál určitě využit byl. Popřál bych jim, aby ta další životní etapa pro ně byla příznivá, radostná, aby se nedopustili toho, že by potlačili vlastní já, protože si myslím, že to, jací jsou, to současná doba potřebuje - kreativitu, svoji myšlenku, úsudek a možná trošku trpělivosti. To si myslím, že dnešní generaci chybí, ale každá generace je jiná. Já věřím tomu, že jim souběhem a jednotlivých etap v životě k tomu také dojdou. Ať jsou zdraví, ať jsou spokojení, ať si naši základní školu nesou srdci, protože pro nás je základní škola Cihelní srdeční záležitostí."
Cansu Geyiková, absolventka 9.A ZŠ Cihelní: "Asi budu mít tři nebo čtyři dvojky. Bude mi to tu chybět. A budou mi chybět hlavně kamarádi a učitelé někteří."
Jan Burdek, absolvent 9.A ZŠ Cihelní: "Rád se pochlubím a vycházím tuto školu se samýma jedničkama. Takhle to bylo pokaždé. Každý rok jsem měl samé jedničky. Vždy mi říkají, že jsem šprt, ale mně to nevadí. Spíš to beru jako kompliment více než urážku a vůbec mi to nevadí."
Pro mnoho žáků nejdelší školní období končí, pro některé z nich však možná teprve začíná ještě delší cesta za vzděláním, věděním a neustálým zdokonalováním. Nezbývá, než jim popřát do jejich životních cest jen to nejlepší pro ně a také pro společnost kolem, kterou mohou v mnohém zlepšit.
