Koncert se konal v kostele Povýšení svatého Kříže a obrovský zájem diváků ukázal, jakou si Karvinské varhany za 22 let trvání vybudovaly pevnou pozici.
Marta Wierzgoń, varhanice, zakladatelka a dramaturgyně festivalu: „To, kde dnes je festival oproti tomu, kde byl před 22 lety, je pro mě neskutečným a radostným okamžikem, protože jsem ani nedoufala ve snech, že se dostaneme do tak dalekého času, že budeme už teď současně 22 let pořádat tento festival v Karviné. A také mě nikdy nenapadlo, že festival získá takovou popularitu. To je hudba, respektive žánr hudby, který není úplně mainstreamový. To asi tušíte, že se pohybujeme v úplně jiné dimenzi než nějaký pop, který běží každodenně v rádiu. Takže to je opravdu pro mě velice radostné.“
Andrzej Bizoń (NESTR. ZA SOCDEM), náměstek primátora Karviné: „Je to festival, který je zapsán zlatým písmem do kalendáře města Karviné. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na tomto festivalu podíleli, ale především paní Martě Wierzgoń. Přeji tomuto festivalu, aby se dále rozvíjel, a z naší strany mohu říci, že jako město budeme tento festival vždy podporovat.“
Samotný koncert Májováku a Marty Wierzgoń měl několik specifik a příprava rozhodně nebyla jednoduchá.
Marek Madeja, dirigent Symfonického dechového orchestru Májovák: „Měli jsme trošku delší zkušební proces, než je běžné třeba u filmové hudby, kterou jsme dělali v minulých letech. Začali jsme už před týdnem studiem právě transkripce Poulencova varhanního koncertu, který byl náročný na souhru. Zároveň jsme neměli ještě k dispozici tyto prostory, takže jsme pracovali s jinými varhanami, jinými zvuky. Takže asi nejnáročnější bylo přesunout se na místo tohoto koncertu a vlastně hledat nové zvuky, abychom to dopilovali na koncert.“
Jan Soukup, autor transkripce, druhý dirigent: „Tak já čerpám z dlouhodobých zkušeností z mých studií ve Francii a Belgii, protože vlastně se jedná o transkripci, kdy jsem předělával ze smyčcového orchestru pro dechový orchestr, takže jsem nějak navnímal ten francouzský zvuk a po vzoru francouzských velikánů jsem upravil tohle krásné dílo Francise Poulenca.“
Zmíněné dílo francouzského skladatele předělané pro potřeby koncertu tak bylo světovou premiérou. Zajímavý pak byl i způsob dirigování.
Jan Soukup, autor transkripce, druhý dirigent: „My používáme tzv. Mahlerův princip, kdy Gustav Mahler, vlastně pozdní skladatel, využíval i třeba druhého dirigenta, který dirigoval na vzdálenost, vlastně třeba sbor, protože opravdu ten kontakt je tady obtížný. Když se podíváme, tak je to zhruba nějakých 20 metrů, kdy paní Marta musí přesně reagovat na setinu vteřiny na gesto dirigenta. Takže já jí pomáhám udržovat vlastně tu pulsaci a cítím, že se trošku hýbu, že vlastně přijímám ta gesta od dirigenta.“
Vše se nakonec povedlo na výbornou a diváci ocenili koncert dlouhým potleskem vestoje.
