Na první pohled nenápadný kus pergamenu s přivěšenou pečetí. Pro Ostravu má ale mimořádnou historickou hodnotu. Právě na této šest set let staré listině se totiž dochovalo nejstarší známé vyobrazení ostravského koníka. Symbolu, který město používá dodnes a jehož původ je stále zahalen tajemstvím.
Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: „Tak těch možností, jako proč je ve znaku koník je povícero. Ony jsou, ty pověsti jsou různě zpracovány. Mimo jiné je to tedy, je to teda ta nejznámější asi pověst, že vlastně ten kůň pomohl zachránit město při obléhání před nepřáteli. A právě to, že nikdy není úplně jasné, kdo byl ten nepřítel, tak my nejsme schopni přesně verifikovat, které období je to, kdy ten kůň se dostane do toho znaku.“
Samotná listina je vlastně dlužním úpisem. Ostravský měšťan půjčil dvěma šlechticům padesát kop pražských grošů a ti mu za půjčku ručili majetkem v Čertově Lhotce, dnešních Mariánských Horách. Na dokumentu jsou také jména tehdejšího purkmistra, fojta a radních, kteří dokument potvrdili městskou pečetí. Podle primátora Richarda Vereše, který je vystudovaným právníkem, se za šest století principy uzavírání smluv příliš nezměnily.
Richard Vereš (ANO) primátor Ostravy: „Ale samozřejmě z hlediska právních dějin je to velmi zajímavá listina a je vlastně zajímavé sledovat, že i po šestistech letech se to právní prostředí chová zcela stejně. To znamená, stále se sepisují smlouvy, stále tady máme ne už dneska pečetě voskové, ale pečetě elektronické, takže vlastně vše funguje v těch kolejích už stovky let a je to opravdu fascinující se na to podívat i tak, co zpátky do historie.“
Listina se dochovala v městských písemnostech a od roku 1923 je součástí archivu. Patří mezi jeho nejcennější dokumenty a veřejnost ji v originále neviděla mnoho desetiletí. Běžně je uložena v trezoru, kde má zajištěné speciální podmínky. Škodí jí totiž nejen změny teploty a vlhkosti, ale také světlo.
Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: „Kdybychom je nechali týden vystavenou, tak bychom museli zřídit specializované, klimatizované vitríny. Na to nejsme zařízení, protože tam už by opravdu hrozilo to poškození. Už jsem hovořila tady o světelné paměti všichni, všechné tělesa, včetně lidí máme světelnou paměť. Takže to, kolikrát je ta listina vystavená, ať už umělému nebo přirozenému světlu, kolik luxů napříjíma za tu svou existenci se tam vždycky otiskne.“
Originál si tak mohli zájemci prohlédnout pouze v den šestistého výročí. Poté se listina opět vrátila do archivního trezoru. Kdy ji veřejnost uvidí znovu, zatím není jasné.
