V dnešní době plné rozvodů je nejen zlatých, ale i diamantových svateb jako šafránu. Jarmila Absolonová, oddávající: "Zlatých svateb není mnoho, možná tak čtyři pět do roka, ale objeví se i diamantová, minulý rok byly dokonce dvě."
Mezi klasickým svatebním obřadem a tím vzpomínkovým je rozdíl. "Je to asi dojemnější, ti lidé vlastně si připomenou nebo si promítnou celý svůj život. Jestliže tady s nimi sedí jejich rodina a poslouchá to, tak se možná i zamyslí. Je to jiné, je to takové procítěnější než normální svatba," říká Jarmila Absolonová.
Manželé Eliášovi se poznali na vesnické tancovačce v Drahlově, po třech letech si pak v Olomouci řekl své ano. Miluše Eliášová: "Měli jsem tenkrát velice skromnou svatbu. Protože já jsem z hodně dětí, takže byla velice skromná, ale brali jsme se z lásky. Ono to vydrželo těch padesát roků."
Do Orlové se manželé Eliášovi přestěhovali za prací. Pan Antonín fáral 33 let na dole Fučík. Paní Miluše vychovala tři děti a při tom ještě 30 let pracovala v Rekultivacích. Oba jsou dnes stále hodně aktivní. Pan Antonín brigádně pracuje v hypermarketu a paní Miluše pracuje v klubu důchodců a pomáhá svazu tělesně postižených.
Miluše Eliášová: "Já jsem hrozně ráda mezi lidma. A já velice ráda pomáhám lidem. Já mám své kamarádky v pohodě. Mám kamarádku, kterou vozím na vozíku, vyvážím ji v létě na procházky. Potom mám takového kamaráda, který je bez ruky. A tomu se také hodně věnuji, protože on každou chvíli něco potřebuje. Protože takový člověk si sám málo věci udělá."
Panu Antonínovi aktivity jeho manželky nevadí. Antonín Eliáš: "On potřebuje totiž i mě. Já jsem mu už leda co opravil a přidělal. Bylo to ho už dost." Přesto prý pan Eliáš kdysi žárlil. Miluše Eliášová: "Velice žárlil, ale teď už ho to přešlo, protože říká si, že už to teď nemá cenu."
Eliášovi chtějí pomáhat ostatním i nadále. "Dokud můžeme, tak budeme pomáhat. A doufám, že až nebudeme moc, tak nám zas nám pomůžou. Snad nám to někdo oplatí," shodují se.
