Předposlední červencový víkend patřil ve Stonavě tradiční a hojně navštěvované pouti. I letos byl program velmi bohatý, obec nic nenechala náhodě.
Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta Stonavy: „Po ukončení poutě už připravujeme pouť na další rok, to znamená hlavně jde o zajištění kulturního programu pro vystoupení. Pak se následně po Novém roce domlouvají detaily, jako je stage, program přesně, jak to bude navazovat na sebe a v posledních dnech před poutí se chystají prostory pro soutěž v kosení trávy.“
Ta proběhla v sobotu v podvečer na prostranství před obecním úřadem hned ve dvou kategoriích. Trávu kosili muži i ženy. O hudební doprovod se postaral Roman Patka.
Roman Patka, hudebník: „Mám přichystanou písničku, která se hodí k této události, jmenuje se Na hornom konci, na dolnom konci, nabrusil som si kosu.“
Kazimír Cholewa, předseda soutěžní poroty: „Oproti loňskému roku jsme letos Tadeusze Szweda, mnohonásobného vítěze v sečení trávy, nasadili jako hlavního prezidenta sečení trávy, který bude radit a mentorovat mladší sekáče.“
Tadeusz Szwed, prezident soutěže: „Hlavně je třeba trénovat, je potřeba to trošičku umět a pak to půjde.“
Cenné rady mladší generaci rozdával i nejstarší účastník soutěže, 81 letý pan Josef Dzierżęga.
Józef Dzierżęga, nejstaší účastník soutěže: „Seču už od 12 let, takže jsem myslel, že bych to mohl, než umřu, vyzkoušet, jestli ještě to umím, nebo neumím.“ anketa, účastníci soutěže: „Přípravy byly dlouhé, už asi půl roku se protahuju, trénuju, rozcvičuju. Absolvoval jsem několik kurzů a doufám, že se to dneska vyplatí všechno.“ „Letos se účastní i táta, kdysi se účastnil i strejda a děda. Trávu sečeme u dědy, má tam louku.“ „Příprava byla slabá. My akorát u našich několikrát za rok pokosíme louku, ale to už je pár týdnů.“ „Občas kosíme u babičky s dědou vlastně na poli tak třikrát do roka, tak občas kosím taky, takže jsem se tady tak nějak náhodně nachomítla.“ „Říkala jsem si, že to musím zkusit. Máme velkou zahradu, hodně trávy, takže kosím tam.“
Muži sekali dvoukolově. V prvním kole na kvalitu a v druhém pak na rychlost. Ženy kosili jen na kvalitu. V kategorii žen vyhrála Joanna Bystroňová, nejrychlejším sekáčem byl Jan Duda.
Tu pravou pouťovou atmosféru už přes třicet let do Stonavy přiváží pan Václav Tvardek. Jeho Lunapark Černý korzár byl letos už od pátečního odpoledne opět doslova v obležení a není se čemu divit. Nízká cena vstupného dovoluje, užít si atrakce plnými doušky.
Václav Tvardek, majitel lunaparku: „Jezdili tady mí rodiče, můj děda a je to takový náš domov. Těším se i na ty lidi, jako na celý personál, když tu přijedeme. Chceme tak, aby ti lidi opravdu k nám přišli, aby byli spokojeni a šťastní.“
Nejen nízká cena vstupného, ale především rozmanitost atrakcí přilákala do centra obce návštěvníky všech věkových generací. Mnozí z nich navíc znají Lunapark Černý korzár i díky knize Kamily Hladké, Lidi od kolotoče, kde pan Tvardek je jednou z ústředních postav. Právě loni na stonavské pouti byly pořízeny ústřední fotografie knihy, která byla před pár měsíci slavnostně pokřtěna.
Václav Tvardek, majitel lunaparku: „Lidi ji kolikrát nesou s úsměvem, abych jim ji podepsal. Mám z knihy velkou radost.“
Pouť ale není jen o zábavě, dobrém jídle a pouťovém veselí. Každá pouť má i svou duchovní část.
P. Roland Manowski-Słomka, farář, Římskokatolická farnost Stonava: „Pouť není jenom to, co vidíme venku, samozřejmě to k tomu patří, veškeré kolotoče, jakákoliv radost, ale pouť to je především odevzdávání cti Pánu Bohu. Přece jenom pouť, polsky odpust, je to darování trestu za naše hříchy a my děkujeme Pánu Bohu za to, že je pro nás laskavý, je milostivý, že se nad námi smiloval a zrovna proto oslavujeme, proto se těšíme, proto tancujeme, oslavujeme, protože těšíme se z milosti a dobroty našeho Pána.“
Hlavní kulturní program pod taktovkou obce byl v neděli připraven v parku u Domu PZKO. Tradičně jej zahájila hornická kapela, která v posledním roce doznala některých zásadních změn.
David Struminský, manažer Hornické kapely: „Po 40 letech se rozhodl Jarda Šindel, že skončí jako kapelník, no a máme prostě nového dirigenta, tak to je taková asi ta největší změna a taky ještě, abych nezapomněl, skončil i Josef Skopalík, který s námi dlouhá léta zpíval. Nahradil ho Libor Pristáš.“
Nový kapelník Jaroslav Hrbáč není pro fanoušky hornické kapely neznámou postavou.
Jaroslav Hrbáč, kapelník: „Jelikož už tady působíme s manželkou přes 20 let jakoby hráči na nástroje, tak to převzetí nebylo úplně náročné, co se týče vycházení s jednotlivými muzikanty, tam to bylo v pohodě, ale spíš vstřebat to množství té hudby, kterou jsem nedělal. Dělám trošku jinou hudbu.“
Jaroslav Hrbáč totiž vede i dechový orchestr, který působí při Vysoké škole báňské. Příprava byla velmi důkladná, orchestr má za sebou soutěž v polských Krzyžanovicích.
Jaroslav Hrbáč, kapelník: „Byla to soutěž v Dechový orchestru a získali jsme bronzové, třetí místo.“
Někteří členové hornické kapely, především pak zpěváci působí i v kapele PRUBA, která se svým repertoárem vystřídala na podiu dechovou kapelu.
Libor Pristáš, kapela PRUBA: „My jsme pořád zkoušeli a všichni po nás chtěli, tak pojďte už zahrát koncert. A my jsme říkali, že ještě nemůžeme, ještě to neumíme, ještě to chceme dotáhnout. Tak jsme vlastně udělali veřejnou zkoušku. První, druhou, třetí, no a ti lidi prostě si říkali, je to dobrý, pojďte udělat koncert. Tak jsme říkali, dobře, musíme mít název. My vlastně neděláme koncerty, my děláme veřejné zkoušky úplně všude. Takže se nám už podařilo i třeba za Daliborem Jandou hrát veřejnou zkoušku, takže je to takový trošku zvláštní. Je to pro radost, jsou to prostě kluci, kteří to fakt dělají ze srdce a tím pádem jsme se dali dohromady, je to kapela pro radost.“
Vrcholem kulturního odpoledne bylo vystoupení skupiny YoYo Band.
Jak nám prozradil Richard Tesařík, od doby, kdy vznikla píseň Karviná se Karvinsko velmi změnilo.
Richard Tesařík, skupina Yo Yo Band: „Změnilo se to tady hodně, je to k nepoznání. Je tady o hodně víc zeleně. Kdysi, když jsem tady jel, bylo všude hnědo a teď je to příjemný, takže dobrý.“
Skupinu Yo Yo Band na podiu vystřídal DJ Jirka Beros, který roztančil celý park.
Vrcholem stonavské pouti byl ve 22 hodin tradiční osmiminutový ohňostroj, který si vyžádal téměř měsíční přípravu.
Petr Komenda, ohňostrůjce: „Komponujeme efekt společně s hudbou. Snažíme se z toho udělat kulturní zážitek.“
