Každoroční setkání přímých účastníků a pozůstalých po obětech železniční tragédie ve Studénce má pevné datum 8. srpna. Stejný je i čas. Nehoda se stala krátce po půl jedenácté a tak se u památníku scházejí kolem 11. Alespoň většina z nich. Setkávání jim pomáhá v dalším životě. “Od začátku mi pomáhá o tom mluvit. Stejné pocity mám i s těmi lidmi, které mám kolem sebe,” říká organizátorka setkání Naděžda Tomčíková a strojvedoucí vlaku Jiří Šindelář dodává: “Rád se setkávám se všem, ale někteří mi tady chybí.”
Mnozí z cestujících osudného vlaku Comenius museli vyhledat pomoc psychologa a někteří to dělají dodnes. Právě setkávání je dobrou terapií i podle odborníků. “Možná je to poprvé, co se toho někdo takhle statečně chopil jako paní Tomčíková a zorganizoval lidi. Znamená to, že se nepomáhá shora, ale že si pomáhají lidi sami, protože oni sami nejlépe vědí, co znamená tohle prožít a být na to sám je blbé. Když se dají dohromady, vznikne dojem nejsme na to sami a společně to zvládneme,” říká psycholožka Bohumila Baštecká, která byla u nehody od začátku.
Mezi některými z cestujících vzniklo dokonce i přátelství. Všichni se shodují v tom, že by jim velice pomohlo, kdyby byli už konečně potrestáni viníci neštěstí.
