Lucie Rucká, vedoucí Archeoparku Chotěbuz-Podobora: “Takže ukazujeme barvy ze starší doby kamenné, kdy se vlastně barvily nástěnné malby různými pigmenty. Můžou si prohlédnout pigmenty jako okr nebo umbra. Tím se vlastně barvily nástěnné malby. Někdo třeba zná jeskynní malby ve Francii. Tak tím se to vlastně barvilo. Pak ukazuji lidem, jak se barvily například nádoby, jak se malovaly a nejvíc se vlastně barvě používaly na barvení látek a vlny, protože vlna nejlépe chytá barvu. Barvilo se samozřejmě přírodně pomocí různých rostlin a stromů na nejrůznější barvy od světle žlutých, hnědých až po vlastně zelené, modré.”
Pomocí barev se lidé od nepaměti odlišovali.
Lucie Rucká, vedoucí Archeoparku Chotěbuz-Podobora: “Lidé v pravěku a v současnosti byli pořád stejní. Měli stejnou potřebu se parádit, chtěli mít krásné oblečení, chtěli mít nějaké šperky a k tomu jim pomáhaly právě barvy, aby vypadali prostě dobře, aby se odlišili. Třeba modrá nebo červená byly symbolem bohatého člověka, protože takovou barvu běžně neseženete v přírodě, musíte si ji nechat dovézt po nějaké obchodní stezce. A když si to dovezli, tak prostě byli boháči.”
Návštěvníci archeoparku se také dověděli, jaké barvy mohou získat z běžně dostupných rostlin a jak je mohou použít k barvení.
Milada Kusynová, návštěvnice archeoparku: “Bydlíme tady v Českém Těšíně, ale jsme tady poprvé. protože máme vnuky na starost, tak jsem je tady chtěli vzít, aby něco poznali o našem kraji.”
Lucie Rucká, vedoucí Archeoparku Chotěbuz-Podobora: “Já, když si chci obarvit svoji tuniku na nějakou barvu, tak hledám v přírodě nějaké kytičky, jako třeba zlatobýl nebo vratič. Všude kolem nás rostou různé kytičky, které barví a pokud je nenajdu, tak si je vypěstuju a pokud nejdou vypěstovat, nebo pochází z nějakých exotických zemí, tak si je nakupuji v nějakých specializovaných obchodech.”
Milada Kusynová, návštěvnice archeoparku: “Mě to hodně zajímalo, protože jsem myslela, že kdysi se barvilo spíš třeba borůvkami nebo tou červenou řepou. Jsem vůbec nepočítala s tím, že by to mohly být ty rostliny a byliny a tak bylo to zajímavé.”
Lucie Rucká, vedoucí Archeoparku Chotěbuz-Podobora: “Nejvzácnější barvy byly takové, které se musí nechat dovézt po nějaké obchodní stezce. Byl to například karmín. Ten pochází z malého broučka červce. Toho si museli chytit, usušit, nadrtit a z toho byla červená barva. Abyste si něco obarvili opravdu na červeno, potřebujete těch broučků strašně moc. Minimálně 40 tisíc. Proto to byla výsada bohatých lidí, nikdo jiný se to nemohl dovolit. Základem je si tu kytku nasbírat, nasekat nadrobno, dát do nějakého hrnce, který už pak ale nebudete používat na vaření jídla. Přidáte vodu, nejlepší voda voda tekoucí voda z řeky nebo potůčku, aby měla dobré pH, protože to pH ovlivňuje výslednou barvu. Do vody dáte tu kytičku, dáte do ní vlnu a necháte vařit do bodu varu, minutku dvě necháte, vypnete a nechat to louhovat. A teď záleží, pokud chcete sytou barvu necháte louhovat do druhého dne 24 hodin. Pokud chcete světlejší, necháte hodinku dvě. Záleží jakou barvu vy chcete z toho udělat, tak dlouho to tam nechat. Můžete tu vlnu nějakým způsobem namořit, aby ta barva déle vydržela, aby byla taková zářivější. Kdysi se chce samozřejmě mořilo pomocí moči, která musela být zkvašená, protože když moč zkvasí, tak uvolní čpavek a ten krásně chytá barvu třeba na látku. Samozřejmě dneska se moč nepoužívá, já používám kamenec a když dám jednu lžičku nebo dvě do toho nálevu, tak mi to bylo krásně zesvětlí. Může mi to i tu výslednou barvu úplně změnit z hnědé na fialovou třeba, záleží jakou tu mám, tak mi to udělat tu výslednou barvu. Kamenec seženete v jakékoliv drogerii.”
