Soňa Kavanová, průvodkyně: “V těchto dnech končí sezona, takže sezona právě byla ukončena. No a nastupují práce, které jsou posezonní. To znamená, že opravdu přijíždějí naši konzervátoři, balíme předměty, odvážíme je do depozitáře, kde se musí očistit, uloží se a zpátky je přivezeme na jaře. Odváží se hlavně takové ty citlivější předměty, ty sbírky, které by tady přes zimu velice strádaly. Jinak kromě toho, že se dávají do pořádku budovy a hlavně ty sbírky se musí nějakým způsobem zabezpečit, odvézt, zakonzervovat, tak se také musí celý areál dát do pořádku. Pomoci mi přišli kolegové. Musíme shrabat všechno listí, zahrádku dát do pořádku. Přes to zimní období tady vždycky někdo musí docházet. Ta chaloupka se musí lehce temperovat. Je to z jednoho prostého důvodu, aby to vydrželo co nejdéle.”
Poslední obyvatelé dřevěnky, manželé Kotulovi se synem Karlem, se odstěhovali do nedalekého paneláku v roce 1972. Od té doby stavení provozuje muzeum. Součástí expozice je vedle dřevěnky také stodola a unikátní větrný mlýnek.
Soňa Kavanová, průvodkyně: “Návštěvníci mohou v Kotulově dřevěnce vidět bydlení z přelomu 19. a 20. století. Chaloupka je vlastně dokladem staré zástavby, než vznikl Havířov. Takže v podstatě u chalupy uvádíme rok 1781, kdy zřejmě pan Folwarczny postavil chaloupku tady do této podoby. Folwarczní, to byli první majitelé a potom v dražbě chaloupku koupili Kotulovi. Takže potom se tady střídal jenom rod Kotulů. Návštěvníci kromě bydlení, které je hlavně v té chalupě, mohou také v té prohlídce navštívit stodolu, kde se rozšířila expozice o zemědělství. Takže tam máme spoustu potřeb, které se používají na poli, v zahradách a podobně. Součástí stodoly je chlév, takže tam teda už mohlo být i to větší hospodářské zvíře, protože chlévy jsou i v chaloupce, ale tam to bylo jen pro malá hospodářská zvířata. Celou tu prohlídku vždycky končíme ve větrném mlýnku. Ten sloužil k mletí mouky a v pozdější době se používal hlavně k tomu šrotování. Můžeme říci, že to je technická zajímavost Těšínská. To opravdu nemá nikdo, není to ani v Čechách, ani na Moravě, ani v okolních státech.”
Také Kotulova dřevěnka se musela vypořádat s poklesem návštěvnosti v době koronaviru. Postupně by se ale situace měla zlepšovat.
Soňa Kavanová, průvodkyně: “Letošní sezona byla o maličko lepší než v loňském roce. Bylo to ale opravdu jenom o kousek, nebo o fousek. Mám takový pocit, že by si měli asi lidi naučit znovu chodit do muzeí. Ono přece jenom ta velká pomlka, jde to hodně znát. V letošním roce jsme také otevírali trošku později a ta sezona, tedy lidé byli rádi, že mohou chodit, ale ne všichni věděli. Někteří přišli, ptali se, za jakých podmínek, nebo volali si, jestli mohou přijít, jestli je otevřeno, že opravdu v tom je teda výhoda těch médií, že nám pomohou trošičku nám to nějakým způsobem zpropagovat, zviditelnit, aby prostě ti lidé věděli o tom, že je otevřeno a že teda mohou kdykoliv přijít. Můžu teda říct, když bych vzala ty sezony před koronavirem, tak je ta návštěvnost tak poloviční. Opravdu je to znát, že těch návštěvníků ubylo, ale teda budeme moc rádi, že začnou zase chodit. Příští rok začínáme novou sezonu 1. květnem. Opravdu toto datum opakujeme, aby se dostalo do povědomí návštěvníků. Takže stále zůstává datum 1. květen a začínáme slavnostně otevíráním celé sezony. Začínáme dnem řemesel, takže doufám, že příští rok to bude v pořádku všechno, že budeme konečně moc si udělat ten den řemesel, protože teď dva roky po sobě jsme v květnu opravdu nemohli. No a že návštěvníci budou rádi, že zase sem budou moci přijít na takovou velice pěknou akci. Opravdu může říct, že ten areál tady ožije, je tady spousta řemeslníků, je to všechno venku, připravuje se sýr salašnickým způsobem. Vždycky tady máme lidovou hudbu. Ano, jenom tři muzikanty. Je to vlastně gorolská muzika, takže jenom housle, dudy a zpěv. Je tady spousta známých řemesel, řemesel řezbář, kováři tady bývají, košíkářky, perníkářky, je toho spousta."
