Václav Michalička, vedoucí příborské pobočky Muzea Novojičínska: “V dnešní době je takový velký návrat k tradiční rukodělné výrobě a jedním z takových opravdu zajímavých projevů je tradiční předení. V minulosti, aby lidé mohli být oblečení, tak se musely sepříst statisíce kilometrů nití, ať už ze lnu nebo vlny a dalších materiálů. A dneska dneska je poměrně velká renesance, návrat tady k tomu a je celá řada žen, ale dokonce i mužů a různých věkových kategorií, kteří se tady tomu věnují.”
Jana Suchá, účastnice setkání: “Já jsem z Hranic na Moravě a pracuji takhle už delší dobu. Nejsem z žádného muzea, jsem muzeum sama o sobě a pracuji takhle, jak vidíte dá se říct na svou obživu, což v tomto státě je prakticky nemožné. Takže mé hobby se mi stalo mou prací.”
Daniela Rybářová, účastnice setkání: “To je malý stávek, na kterém se tkají náramky. Na těch větších se tkají plátna.”
Václav Michalička, vedoucí příborské pobočky Muzea Novojičínska: “Je tady více než 70 přadlen a tři přadláci. Lidé se vlastně tady seznámili s tím, jak z vlákna třeba z ostříhané ovce, vzniká různými způsoby niť. Dneska třeba řada těch přadlen přede ovčí vlnu, protože ovčí vlna je dnešní době vnímána jako odpad, který se těžko likviduje. Dříve byla vykupována, teď je to odpad. A ony hledají upotřebení tohoto tradičního materiálu a ručně vyrábějí třeba ponožky nebo další oděvní součástky, které jsou velmi žádané. A takto tomu dávají ten nový život.”
