Alena Zemanová, vedoucí odboru kultury, město Odry: „Přestalo se tady těžit ve 20. letech 20. století a poté byl ten důl téměř na sto let ponechaný svému osudu. Málo kdo o něm věděl, jen pár oderských lidí. My jsme se potom jako město Odry rozhodli ho zpřístupnit veřejnosti a chopili jsme se toho v roce 2015. Nějakou dobu zabraly projektové práce a potom samotná realizace toho zpřístupnění a v roce 2020 byl ten důl otevřený veřejnosti.“
Hodinová prohlídka návštěvníky zavede do 4 stovek metrů důlních chodeb, kde se dozví zajímavosti z historie těžby břidlice i fakta o podobě a funkci dolu v současnosti.
Ondřej Tomický, průvodce: „Lidé, kteří tu těžili často nebyli profesionální horníci, často to byli místní sedláci, kteří vlastnili půdu, statky a protože v zimě se na poli nepracovalo a potřebovali přivýdělek, tak se rozhodli, že tady budou těžit břidlici. Razili to tady nástroji, které jako zemědělci z pole znali, to znamená měli motyky, krumpáče a ven ten vytěžený materiál tahali na kolečkách a u toho si svítili petrolejovými lampami."
Během prohlídky je možno nahlédnout do dvou štol.
Ondřej Tomický, průvodce: „Johann je starší a z velké části bohužel nepřístupný a zavalený, naopak Hortenzie je mladší ale zachovaná. Je téměř nedotčená, v původním stavu.“
U vstupu do štoly Hortenzie je soška sv. Barbory. Je to patronka všech horníků.
Ondřej Tomický, průvodce: „S bezpečností práce to tady bylo dost hrozné. Žádná pravidla bezpečnosti tady neplatila. Horníci pracovali v čem přišli do práce, proto si pak někteří z vlastních peněz kupovali kožené klobouky, ale nikdo jim to neproplácel. Kdyby do práce přišli nahatí, těžili by nahatí.“
Alena Zemanová, vedoucí odboru kultury, město Odry: „Soustředíme se také na rodiny s dětmi. Máme tam vybudovanou takovou štolku, kde jsou schovaní naši permoníci. Máme tam modely netopýrů, neboli netopýří štola. Zase si mohou děti i dospělí zahrát na sčítače netopýrů, kteří tady vlastně jsou v zimním období a můžou spočítat, kolik těch modelů tady najdou.“
Největším lákadlem břidlicového podzemí je unikátní oderská vrása, která vznikla ohromným tlakem hrnoucího se bahna, které se zarolovalo jako těsto a později ztuhlo a zkamenělo.
Ondřej Tomický, průvodce: „Můžete tady vidět docela zajímavý skalní útvar, která nám důl zachránil doslova před zničením. Tady se nám na té straně komory táhne kamenný válec – je to čelo břidlicové vrásy. Zkuste si představit, že ta původně vodorovná vrstva břidlice byla tlačena z obou stran proti sobě. Neměla kam uhnout a skrčila se do tvaru písmene S.“
účastník prohlídky: „Já jsem z Kladenska, které je známé těžkou černého uhlí, takže tam byla velká síť těch kamenouhelných dolů. Tady je to trošku něco jiného a je to teda úžasná prohlídka. Opravdu je to zajímavé a pěkné.“
Po cestě z dolu je třeba zdolat ještě 19ti metrový žebřík, vedoucí větrací šachtou. Venku poté mají ještě návštěvníci možnost, vyzkoušet si štípání břidlice. Ta měla v minulosti mnoho využití.
Ondřej Tomický, průvodce: „Tohle je břidlicová školní tabulka, na kterou psali děti ve školách před sto lety, když ještě neměli papírové sešity. Dnes už se na tabulky z břidlice nepíše, ale pokud jste viděli pohádku Lotrando a Zubejda, tak ji znáte.“
Ročně důl navštíví přes čtyři a půl tisíce zájemců. Je mimo jiné součástí Technotrasy. Celkově tak turismu v oblasti velmi prospívá.
Alena Zemanová, vedoucí odboru kultury, město Odry: „Odersku to velice pomohlo, protože se z toho stal největší tahák turismu na Odersku. Máme tady poté k tomu spoustu dalších turistických zajímavostí, drobnějších. Třeba rozhledny, vodní mlýn Veselský, muzeum Oderska, katovnu nebo nedaleko je Mendelův rodný dům. Když už ten turista tady zavítá, tak tu může strávit více dnů, ale ten Flascharův dům je určitě největším tahákem.“
Od listopadu do dubna je Flascharův důl zavřený. V tuto dobu patří netopýrům, kteří zde hibernují. Jejich životnímu cyklu je uzpůsoben i režim dolu pro návštěvníky, kteří se zde mohou přijít podívat od května do konce října.
