Jiří Jůza, ředitel GVUO: “V minulém půlroce Dům umění byl zavřený, rekonstruovali jsme, v podstatě kompletně jsme vyměnili zabezpečovací techniku, dělali jsme vlastně rekonstrukci vestibulu, osadili jsme nové osvětlení, kompletně nový nábytek, nový shop, novou šatnu s dětskou zónou.”
Rekonstrukce přinesla nejen technické úpravy, ale i návrat některých prvků k původní podobě. Zároveň bylo nutné připravit rozsáhlé výstavy, které návštěvníkům ukážou, jak bohatými sbírkami ostravská galerie disponuje.
Jiří Jůza, ředitel GVUO: “Je zde v tuto chvíli vystaveno více než 350 uměleckých děl od, řekněme, 120 autorů od pozdního středověku, až de facto do současnosti.”
Jednou z hlavních výstav je přehlídka starých mistrů. Návštěvníci uvidí vzácné malby i grafiky, které mapují evropské umění od 15. století až do 18. století včetně děl, která patří mezi nejcennější položky galerie.
Jiří Jůza, ředitel GVUO: “Představuje díla od pozdně středověké desky mistra Královéhradeckého oltáře přes Rudolfínce, Hanse von Aachen, Bartolomea Sprangera až po Itálii. Máme zde i reprezentovány grafiky třeba Albrechta Dürera.”
Další výstava s názvem Metelice do očí nabízí dva různé pohledy na moderní umění.
Karel Srp, kurátor výstavy Metelice do očí: “Několik tisíc těch děl jsem měl k výběru, tak jsem se rozhodl od samého začátku, že udělám dvě výstavy v jedné. To znamená jednu v přízemí a jednu v první patře. První pohled se týká témat, je ahistorický, a naopak ten druhý pohled v prvém patře, kde jsme zrovna teď, se týká skutečně vývoje moderního umění.”
Třetí výstava Syrová přitažlivost je věnovaná Ostravě a ostravským autorům. Připomíná fotografii 60. a 70. let i novější tvorbu a zachycuje město v jeho typické atmosféře. Drsné, ale lidské.
Renata Skřebská, kurátorka výstavy Syrová přitažlivost: “Jsou to vlastně dvě autorské generace. K první patří Gustav Aulehla, Viktor Kolář, Petr Sikula vlastně zachycoval lidi v těžkých situacích, v těžkých podmínkách, ale vždy tam zůstala ta lidskost. Další generace, což už je Roman Polášek, Martin Popelář nebo Jiří David, tvoří v 90. letech, ale i oni ještě navazují jednak v portrétech na takovou tu lidskou rovinu. A zároveň je tam zachycena bizarnost, okamžik takový polapený.”
Galerie tak vstupuje do svého jubilejního roku s ambicí ukázat to nejlepší ze svých sbírek i propojit minulost se současností.
