Marta Opálková, průvodkyně, Dřevěnky na Borku: „My můžeme návštěvníkům ukázat dělnické bydlení, jak se vyvíjelo v průběhu minulého století. Je to vlastně ukázka čtyř bytů a uvidí tady návštěvníci, jak se vlastně dělníkům dařilo, jak se jí zlepšovala jejich životní úroveň, tak se měnilo také vybavení těch bytů.“
Návštěvníci uvidí, jak vypadalo bydlení v době první republiky, po druhé světové válce a v 60. a 70. letech, a jak se z trvalého bydlení měnilo využití dřevěnek na víkendové chalupaření.
Karin Sikorova, průvodkyně, Dřevěnky na Borku: „Stojíme tady právě v bytě, který představuje bydlení 40. až 60. let 20. století. A to už je období po druhé světové válce, lidem se už lépe dařilo a samotný ten byt je už vybavený celými nábytkovými celky. Obytná ložnice se to jmenuje, protože tady v těchto místech byl vždycky stůl, židle a když přišla nějaká váženější návštěva, už to nebyla jenom sousedka, tak si ji tady posadili a tady je pohostili. Protože to chtěli mít hezké i pro ty návštěvy, tak je na posteli krásný přehoz, který má nádhernou ruční výšivku.“
Návštěvníci často s úžasem vzpomínají, co vše tady vystavené doma měli, co používaly jejich maminky v kuchyni a s čím si jako děti hrály.
Karin Sikorova, průvodkyně, Dřevěnky na Borku: „Tenhle ten byt ukazuje, jak bydleli dělníci třineckých železáren v 70. a 80. letech. Takže jsme v kuchyni a bytům obecně tehdy vévodila módní oranžová barva. Takže když se dobře rozhlédnete, tak je tady spousta oranžových tónů. Ať už je to dobová kuchyňská línka Asta z poloviny 70. let, nebo takové drobné detaily kuchyňského nářadí také s oranžovým dekorem. Za námi už je potom největší změna, protože se nám kachlová kamna přeměnil na sporák. Tak jak je dnes, jak je vybavený obývací pokoj v tomto bytě, tak na takový obývací pokoj si množství z nás ještě dobře pamatujeme. A u mnoha ještě prarodičů ten takový pokoj je s klasickou sedací soupravou, s klasickou nábytkovou stěnou a nesmí tam chybět rádio, televize, což už byly běžně, tak už byly běžně vybavené byty.“
Dřevěnky na Borku bývaly domovem dělníků železáren v Třinci téměř 150 let, přesněji od roku 1878. Dělnická kolonie Borek úzce souvisí s rozvojem zdejších železáren. Ta na Borku byla unikátní tím, že zdejší domy byly navrženy jako venkovské roubenky. To v případě dělnických kolonií nebývalo zvykem, právě naopak.
Marta Opálková, průvodkyně, Dřevěnky na Borku: „Původně těch dřevěnek bylo 20. Bohužel dochovali se jenom dvě. V jedné je zázemí pro turisty a ve druhé vlastně Skansen samotný. Proč dřevěnky tady na Borku? Je to vlastně bydlení, které bylo přizpůsobené těm lidem, kteří zde přicházeli z hor, z okolí Jablunkova, Mostu. A aby se tady cítili asi lépe, tak Albín Theodor Prokop navrhl tady ty dřevěnky. Byl to architekt z Těšína, renomovaný a ten vlastně velkoryse vymyslel tady tyhle dřevěnky. Není to klasická dřevěnka na horách s malými okýnky, s malým vstupem, ale opravdu jsou to regulérní byty, kde najdete komoru, kuchyň, velkou ložnici, sklep, půdu a vlastně ke každému bytu patřila zahrada a ještě půlka kůlny. V kůlně bylo vlastně vybavení takové jakoby malá dílnička nebo sklad nářadí. Byl tam suchý záchod a byly tam chlívky pro zvířata.“
Od letošního roku jsou třinecké dřevěnky na Borku také součástí celokrajské Technotrasy. S květnem Dřevěnky odstartovaly svou letní sezónu a vítají tak návštěvníky každé úterý a o víkendech. Sezona potrvá do konce října.
