Málokterý kostel můžete vidět v jedné zemi, aby se brzy na to objevil v rukou zcela jiného národa. Kostel svatého Prokopa a svaté Barbory tento příběh má. V roce 1928 ho koupil generální ředitel Vítkovických kamenouhelných dolů Eduard Šebela. Svatostánek rozebral na Porkarpatské Rusi a po železnici jej dopravil k nám. Tady ho zase složil.
Václav Tomiczek, farář: "Je jediný v rámci MSK. A navíc co se týká dřevěné architektury Beskyd, tak se tady setkáte s dřevěnými kostelíky, ale jsou to místní. Tento kostel je už navenek vidět, že je východního stylu."
Původně byl zasvěcen svatému Archandělu Michaelovi. Je tzv. bojkovského typu. Jen pro zajímavost - označení je podle ukrajinského kmene Bojků. Vzhledem se vymyká všem kostelům v našem kraji. Má odstupňovanou jehlovitou střechu s barokními prvky. A rovněž samotný interiér stojí za zhlédnutí.
Anketa, návštěvníci kostela: 1. "Je to tu celé hezky udržované. I hřbitov je hezky udržovaný. Kostel je strašně pěkný a i pan farář je velice příjemný." 2. "Je to tam krásné a je to stará památka. Já si ještě pamatuji, jak jsme sem chodily s tetou, když jsme byla malá." 3. "V tom kostele je nejkrásnější vnitřek."
I když kostel má kapacitu 60 míst k sezení, na nedělní mše do něj chodí až osmdesátka lidí.