"Budu-li někdy plakat, pro tebe jedině.
Ty, dobo dětských snů v blízkosti matčině.
Ty, dobo pohádek a prostoduchých koled.
Pro křehkou pravdu tvou mě musí srdce bolet.
Budu-li někdy smuten pro vroucné roráte.
Vánicí zlostných let daleko odváté.
A vím, že budu trpět. Až do hrobu. Až do hrobu.
Hledaje v tváři dítěte matčinu podobu."
Toto je báseň adventní od Bohumila Pavloka, spisovatele, který prožil celý život v Řepištích. Napsal obrovské množství poezie, která mu nikdy oficiálně nevyšla. Až teď, po jeho smrti, investovali lídři obce do vzniku knihy "Slovo jako zrno".
Rostislav Kožušník (nez.), starosta obce Řepiště: "Obec jako taková samozřejmě opravuje své budovy, své chodníky, své cesty. Ale málokdy se poštěstí, že vydá knihu. Nám se to podařilo. Já si myslím, že těch významných osobností je v každé obci strašně málo a pokud nějaké ty osobnosti v obci jsou, tak by si jich obec měla vážit. A nemělo by se na ně zapomínat. A myslím, že ta kniha je důstojným připomenutím života a díla tohoto básníka."
Křest knihy se odehrál v kostele sv. Michaela Archanděla. Volba místa nebyla vůbec náhodná. Pavlok byl totiž křesťanským básníkem.
Lydie Romanská, předsedkyně ostravské Obce spisovatelů: "Tématikou se samozřejmě dá srovnat s generací katolických básníků. Má několik rovin, a to je především to křesťanské sdělení. Jako druhá poloha je tam láska. A ta třetí je tam také moment vzpoury."
Bohumil Pavlok každé dílo konzultoval se svou manželkou. Blažena Pavloková, manželka spisovatele: "Jednou říkal, že jsem byla prvním kritikem. Někdy jsem mu řekla: To bych tam nedala. Někdy to opravil, někdy ne."
Jana Sojková, dcera spisovatele: "Samozřejmě pro mě dělal takové pěkné básničky."
Skoro 300 stránková kniha o životě a díle Bohumila Pavloka vyšla nákladem 200 kusů.
