Téma československých legionářů v Rusku je pro Novojičíňáka Františka Jurečku dlouholetým koníčkem. Jeho zálibu podpořily nálezy fotogroafií a dalších dokumetnů, které patřily dědovi jeho ženy - legionáři Josefu Kameníkovi, rodákovi z oblasti Chocně.
“Do legií vstoupil 18. ledna 1918, a to do 4. pluku Prokopa Velikého. Nakonec prošel celou tu anabázi a potom lodí přes Čínu, Singapur až do Terstu,” vyjmenoval František Jurečka, člen Klubu rodáků a přátel města Nový Jičín, autor prezentace
Jeho konečnou stanicí se stal Hradec Králové, kde byl 14. ledna 1921 demobilizován. Poté se přihlásil do četnictva, ve kterém sloužil až do roku 1939. Zemřel v roce 1975. Za sebou zanechal zejména početnou sbírku snímků, které sám pořídil, především ve Vladivostoku. Před 100 lety tu fotografoval místní obyvatele, stavby, přístav a pobřeží.
“Stovky fotografií, negativy, dokonce jeho fotoaparát, ta klasická harmonika. Dále různé poznámky a dokonce dopisy. Když je člověk čte, tak ukápne i slza, hlavně když si později dopisovali i oni legionáři mezi sebou,” uvedl František Jurečka.
Vzácným kouskem je originál vojenské mapy z roku 1918.
Nalezené dokumenty pak vedly Františka Jurečku k tomu, že i sám absolvoval cestu legionářů. V roce 2017 se vydal na Ukrajinu, a dále více než 9 tisíc kilometrů dlouhou transsibiřskou železnicí až do Vladivostoku.
“Je to časově dost náročné. Vízum dostanete na 30 dní, takže si to člověk musí pořádně naplánovat, aby to stihnul. V loni jsem pak absolvoval další cestu na Sibiř až po Bajka, ale to už je jiná kapitola,” podotkl přednášející.
Besedu v sídle Klubu rodáků zpestřil ukázkou také Klub vojenské historie FENIX. Jeho členové názorně předvedli, jak vypadaly některé z legionářských uniforem.
“Dle označení na náramenících se jedná o repliku uniformy legionáře na Rusi, konkrétně 3. československého střeleckého pluku. Dle datace ji lze zařadit do roku 1917 a výše,” popsal vojenský oděv Jiří Kostelník, KVH FENIX Nový Jičín.
Své vyprávění uzavřel František Jurečka tím, že doufá, že sbírka fotografií a dalších památek na legionáře už nikdy nezůstane ležet na půdě, kde ji před lety objevili, ale bude tyto vojáky připomínat i dalším generacím.
