Na ulici Msgr. Šrámka byl umístěn první Kámen zmizelých v Novém Jičíně. Mosazná kostka vsazená do chodníku připomíná osudy lidí, zpravidla židovského původu, kteří byli nacisty deportováni a poté většinou zavražděni v koncentračních táborech.
Akce se uskutečnila z podnětu Pavla Svobody, bývalého učitele zdejšího gymnázia a známého atleta, jehož děda Otto Holzer byl v Novém Jičíně spoluzakladatelem několika tělovýchovných spolků. Zahynul v roce 1944 v Osvětimi. Kámen zmizelých s jeho jménem byl uložen v místě, kde stával dům, ve kterém žil.
Pavel Svoboda, vnuk Otto Holzera: “Tak jsem si říkal, že pro svého dědu, kterého jsem vlastně nepoznal, ale maminka o něm vždycky mluvila hrozně pěkně, to byl tatínek od moji maminky, takže jsem si říkal, něco pro něj musím udělat, protože nemá nikde hrob.”
Pavel Svoboda, vnuk Otto Holzera: “Na internetu jsem zjistil, že to existuje v Německu pod názvem Stolpersteine, což je projekt umělce Guntera Demniga a ve volném překladu to znamená kameny, o které se zakopává. Takže jsem zjišťoval na židovských obcích, jaké jsou možnosti, a pak jsem kontaktoval radnici, protože to musí schválit obec, město, kde je kámen umístěn.”
Ondřej Syrovátka (ZELENÍ), 1. místostarosta Nového Jičína: “Nejprve jsem si nechali od archivu zpracovat nějakou rešerši, abychom získali podrobnější informace o panu Holzerovi a potvrdilo se to, co pan Svoboda popisoval, a tím pádem nic nestála v cestě tomu, abychom dali zelenou vytvoření tohoto pietního místo. Pan Svoboda si zaplatil vyrobení té dlaždice a město zajistilo umístění dlaždice do chodníku.”
Stanislav Kopecký (ANO), starosta Nového Jičína: “Jsem nesmírně rád jako představitel tohoto města, že i Nový Jičín vstoupil do té dlouhé řady evropských měst, kde jsou tyto kameny umístěny. Nejbližší kámen je v Příboře a ve Valašském Meziříčí, a zjistil jsem, že těch kamenů už je zhruba kolem 80 tisíc rozeseto po celé Evropě.”
Otto Holzer přišel do Nového Jičína z Čech v roce 1908 a ihned se zapojil do různých tělovýchovných organizací, například do Dělnické tělocvičné jednoty, která měla i různé divadelní a hudební odbory.
Pavel Svoboda, vnuk Otto Holzera: “Takže trošku byl mým vzorem, takto na dálku, i když jsem ho neznal. On byl žid, i když vlastně se zřekl náboženství, aby si mohl vzít babičku, která byla katolička. Nemohli mít svatbu v kostele, tak se zřekli oba svého náboženství, a měli v roce 1914 asi jednu z prvních svateb pouze na úřadě. A to už moje maminka byla světě, když oni měli svatbu. Pak žili velmi pěkným životem, on byl obchodním zástupcem firmy ESKA, která měla nedaleko sídlo, byla to židovská firma. V roce 1938 byla arizovaná, musel se přestěhovat do Brna, kde v roce 1942 dostal děda transportní lístek do Terezína.”
Podařilo se ještě zjistit, že v říjnu 1944 byl Otto Holzer odvlečen do Osvětimi, a odtud už se nevrátil, s největší pravděpodobností zahynul jako většina v plynové komoře.
V Novém Jičíně žilo před druhou světovou válkou asi 300 lidí židovského původu, po válce údajně už jen osm.
