Kreslit začala ve dvou letech a její talent pak rozvíjeli učitelé i rodiče. Lucka se tak začala věnovat malování stále více.
Jan Valů, učitel Lucky: „Ona nemluví, ale všechno vyjádří kresbou, to, co chce říct."
Miroslav Šešulka, otec Lucky: „Nejvíce se mi líbí, když dokáže vystinout několika čarami povahu toho člověka. Je to prostě kousek toho obrázku."
I když Lucka nemluví, své učitele i spolužáky bezpečně pozná a sama je i parádně nakreslila. Na obrázcích se tak mohli často poznat i návštěvníci vernisáže.
Anketa:„Je to nádherné, že to vlastně umí vyjádřit, protože mluvené slovo od Lucky slyšet je výjimkou pro nás." „Já jsem úplně unešená, protože jsem měla Lucku ještě kdysi v dětském centru v Motýlku. A kdysi malovala ty obrázky na krajíčku, ty podle fotek. Ale tady tyto, to je úplně úžasné. Jsem překvapená. Už jsem se domlouvala s Lucinkou, že mě bude muset taky namalovat, s kolegyní." „Těmi obrázky vlastně vyjadřuje své pocity, lásku k lidem."
Výjimečnou výstavu tvorby Lucie Šešulkové můžete vidět jen do pětadvacátého října.
Výstava tvorby Lucie Šešulkové v N. Jičíně
„Tak to vidím já" - výstavu s tímto názvem slavnostně otevřeli na Baště. Prostor tady dostala výtvarná tvorba Lucie Šešulkové, která trpí poruchou autistického spektra. Malování je pro ni nejen zálibou, ale i základním komunikačním prostředkem.
