Zuzana Jurajdová, učitelka: „Děti jsou doma a my nevidíme co dělají, protože si většinou nechtějí zapínat kamery. Pokud je zapnou, nejsou úplně pozorné, jako když by byly ve třídě a navíc i interakce mezi námi je pomalejší. Zapínání a vypínání mikrofonů, často dlouho čekáme na odpověď, nebo se ani nedočkáme. Když nemají zapnuté kamery, tak nemáme ani šanci zjistit, co celou hodinu dělají. Je to náročné.“
V době distanční výuky mají učitelé plné ruce práce počínaje vytvořením virtuálního úkolu a pracovních listů, přes konzultace, kdy je složité žákovi vysvětlit danou problematiku, až po několikahodinové kontroly a zpětné vazby.
Zuzana Jurajdová, učitelka: „Většinou učitelé zadávají úkoly přes systém, kde žáci mohou online vyplňovat odpovědi. Systém je částečně schopný odpovědi vyhodnotit, ale samozřejmě to pak hodnotí učitel. Jako doplněk výuky jsou online meetingy. Ve škole využíváme Google Meet, což je pro nás optimální, kde se domluvíme s dětmi, pošleme jim odkaz, ony se nám přihlásí a my vedeme hodinu, v uvozovkách, jako bychom byli ve třídě.“
Výhodou neustálého připojení k internetu v době výuky je možnost doplnění informací. Doba zkoušení se na školách zatím co nejvíce odkládá a přístup k internetu je nyní výhodou.
Zuzana Jurajdová, učitelka: „Když se učíme něco nového a někdo by jim poradil, nebo si to našly na internetu, tak tím lépe, že zapojí i sebe, že jim to vše neřekne učitel. Problém s tím, že by jim někdo radil je spíše při zkoušení. Zatím zkoušení moc není, protože jsme doma tři týdny. Náplň je stejná, snažíme se hodně procvičovat, ale už musíme přejít i k nové látce.“
Zapojení do výuky formou online je mezi žáky uznávané. Zejména pak v devátých ročnících, kdy se studenti rozhodují o své budoucnosti a vybírají střední školy.
Zuzana Jurajdová, učitelka: „Řekla bych, že většina žáků opravdu na online výuku chodí. Někdy se stane, že se někomu nechce, že má někdo opravdu problém, ale myslím si, že přes 90 % žáků opravdu plní úkoly a snaží se je plnit.“
Větší problém nastává v nižších ročnících, především pak v prvních třídách, kde děti umí sotva psát. Výuka prvňáků je proto omezena na jednu hodinu denně.
Alena Myšková, učitelka: „V prvním ročníku je to pro všechny velmi zajímavá věc. Začali jsme s výukou na přání rodičů dvakrát po půl hodině každý den. Půl hodiny matematiky a půl hodiny českého jazyka, protože v domácím prostředí je půlhodina pro děti maximum. Soustředěnost je mnohem horší než ve třídě.“
Menším dětem chybí zároveň kontakt se svými spolužáky. To, že si nemohou o přestávkách, které ve škole mají, pohrát se svými kamarády, se snaží částečně kompenzovat i sami učitelé, kteří dětem umožňují kontakt právě přes výukové programy.
Alena Myšková, učitelka: „Děti využívají i Google Meet, který zapínám dříve a nechám i mezi hodinami zapnutý, ony ho používají jako platformu, kde se potkají s kamarády, jim je taky doma smutno. Nechávám jim i přestávky, ony si povídají samy přes obrazovku.“
Dá se předpokládat, že děti této distanční generace budou více samotářské a méně socializované. Kdy se však děti společně ve třídě znovu potkají a jestli se brány škol otevřou ještě letos, není vůbec jisté.
