Je středa, tři hodina odpoledne, a to je čas, kdy se ve staré budově domova svaté Anny otevírá charitní šatník. Během chvilky už je uvnitř několik lidí a v těsném prostoru probírají zaplněné regály. Vzhledem k tomu, že venku prší, okamžitě zadané jsou dva deštníky.
návštěvníci charitního šatníku:
“Já tu chodím více jak deset let a chodím tu ráda, mají tu krásné věci, jsem tu každou středu. Mám čtyři děti a už jsem babička, tak kupuju i vnoučatům.”
“Hodilo se mi něco do práce, hodně montérek jsem tady našel, trička, jsou tady pěkné věci, některé i úplně nové.”
Jiní návštěvníci, kteří sem přicházejí, jsou zase rádi, že se hromady věcí zbaví.
návštěvníci charitního šatníku: “Dělali jsme doma pořádek po babičce a dědovi, takže jsme dovezli nějaké věci a vozíme to tu celkem pravidelně. Samozřejmě to považuji za smysluplnou službu.”
Lidé tu najdou většinou použité, ovšem zachovalé a čisté věci, které tak ještě nemusí skončit na skládce, ale mohou posloužit dále.
Věra Musialová, dobrovolnice v charitním šatníku: “Všechno, co mají doma, oblečení, domácí potřeby, kočárky, dětské věci, hrnky, sklo, pozůstalost, i nějaký dobrý nábytek. I já sama bych nic nevyhodila, všemu dám ještě jednu šanci, aby to někdo vynosil, myslím si, že to tak má být.”
Charitní šatník tu funguje více než 25 let, a to díky dobrovolníkům, střídá se jich tu osm dvojic. Samotná Věra Musialová tu pomáhá od roku 2004, a za tu dobu z reakcí lidí ví, jak je tato služba prospěšná a že skutečně pomáhá.
Věra Musialová, dobrovolnice v charitním šatníku: “Jednu dobu se vykládalo, že se tento dům bude opravovat, tak se nás každý ptal, kde to bude, kde budeme chodit. A já jsem jim vždycky říkala: Dům má 200 let a 200 let ještě vydrží.”
Charitní šatník je pravidelně otevřen dvakrát týdně, ve středy od tří do půl šesté a v neděle od desíti ráno do půl dvanácté. Věci tu lidé pořídí za skutečně symbolické ceny od pěti do dvaceti korun.
