Oblečení od velikostí novorozenců, přes děti školkového věku až po teanegeery zaplnilo sál Dělnického domu. Tato burza dětských věcí má ve Studénce dlouholetou tradici. Koná se na jaře a na podzim více než třicet let. Původně ji pořádala místní organizace Českého svazu žen, od roku 2014 je akcí studéneckého Spolku žen.
Hana Smetanová, předsedkyně Spolku žen Studénka: “Je jarní na jaře a podzimní na podzim, jarní je na jarní oblečení a podzimní je na takové zimní a podzimní teplejší oblečení. Ale bereme boty, bereme kola, koloběžky, kočárky, prostě všechno, co se dá nijak, ještě využít. Taková nějaká, posun to dál, recykluj to trošku, jako nevyhoď to hned, když se to ještě může použít.”
návštěvníci burzy:
“Vzala jsem, co jsem měla navíc doma od holky a přinesla sem. Díváte se, jestli by se vám tu něco hodilo? Jo, určitě, teď bude mít syn holčičku, tak jdu nakoupit.”
“Výměnný obchod, je to tak.”
“My jsme rádi, já jsem tady sice teprve po druhé, ale určitě tady najdeme něco pěkného, protože většinou ty děti to úplně neroztrhají a má to aspoň další využití, to oblečení. A i minule, když jsme tady byli naposledy před těmi dvěma lety, tak sice jsme nakoupili jenom pár věcí, ale byly jako nové a za 20 nebo 25 korun prostě úplně nové svetříky, takový slavnostní, nebo mikinka a opravdu v krásném stavu.”
Hana Smetanová, předsedkyně Spolku žen Studénka: “Tím, že my to zapisujeme, tak oni přijdou ke stolečku, ženy to označí tím lístkem, jedna zapisuje do archu, druhá označí tu věc tím lístkem, připíchnu to špendlíkem nebo lebkou přilepí, podle toho, co to je, a vlastně vidíme, jestli ta věc je špinavá, roztrhaná, tak ji prostě nevezmeme. Stane se někdy, že třeba maminka přinese a nefunguje zips, jsou tam i velké fleky, tak řekneme, nezlobte se, ale to prostě tady dávat nebudeme.”
Podzimní burza trvala pro dobrovolnice ze Spolku žen tři dny, od 22. do 24. září. Hlavním dnem pro veřejnost bylo úterý.
Hana Smetanová, předsedkyně Spolku žen Studénka: “Začíná vždycky v pondělí, přinesete věci, které buď máte označené nějakýma cenovkami, ženy to zapíšou, dají k tomu lísteček s cenou, s číslem. Když donesete věci, můžete si i podívat, kdo už co donesl a popřípadě koupit a odnést, už prodáváme i v pondělí, ať se nám uvolní místo v tom sále, protože kapacita je omezená. A v úterý probíhá samotný jenom prodej. Přijdete, nakoupíte, odnesete, ve středu si přijdete pro ty věci, které se vlastně neprodaly, my je po té akci musíme nakupkovat na příslušné hromádky, každému napíšeme jméno, všechno a ve středu si lidé pro ty věci přijdou. Je to časově hodně náročné.”
Podmínkou pro prodejce, byl kromě čistoty a kvality věcí, také maximální počet padesáti donesených kusů.
