Jiří Jůza, ředitel GVUO: “Jan Wojnar je mimořádná osobnost, která v 60., 70. letech přichází s principy tvorby, které se mnohdy objevují až v následných letech. Takže Jan Wojnar je umělec, který je chloubou i ostravské galerie, protože máme tu čest díky velkorysému daru zejména Marie Wojnarové, ale i nákupům, tvoří významnou část naší kolekce a společně s Museem Kampa, máme opravdu velmi reprezentativní zastoupení tohoto úžasného umělce, kterému patří velká čest a velká památka.”
Helena Musilová, kurátorka výstavy: “Podařilo se nám do relativně nevelkého prostoru vtěsnat něco jako esenci jeho tvorby, která je představena chronologicky v 5 kapitolách. Dobře rámují to, čím se zabýval, jak uvažoval a proč si myslíme, že je opravdu tak významný a má do jisté míry v řadě věcí světové prvenství. I když díky tomu za to, že žil a působil v Třinci, tak se do toho hlavního proudu světového umění prostě nedostal a my mu ten dluh trošku vracíme.”
Jedna z nejrozsáhlejších kapitol je věnována takzvaným mřížkovým básním.
Helena Musilová, kurátorka výstavy: “Což byla Wojnarova cesta jak analyzovat náš viděný okolní svět, což znamenalo vytváření nebo popisování nějakých situací, jejich narušení a vytvoření, díky tomu narušení, situace nové.”
Důležitým Wojnarovým přínosem pro kinetickou plastiku jsou přesýpací básně. První vznikla v roce 1970.
Helena Musilová, kurátorka výstavy: “Je to princip něčeho, co vlastně nemůžeme zastavit. Do černé krabičky vložil nějakou pevnou strukturu a sypkou hmotu, kterou si ten, kdo s přesýpací básní pracuje, může upravovat dle svého zájmu. U toho je důležitý zvuk, který můžeme zintenzivnit, zjemnit, můžeme s ním pracovat divoce, můžeme se dívat, jak jemně sypký materiál klouže a vždycky se měn ta struktura v závislosti na tom, jak s básní pracujeme.”
Výstava Jan Wojnar bude v GVUO k vidění až do 1. října.
