Sedám si do druhé řady Národního divadla Moravskoslezského a dychtivě čekám až se rozezní první tóny Mozartova mistrovského díla. Lístky jsem sehnala náhodou, protože běžně je prostě na dohlednou dobu nikde nedostanete. Studenti, děti, distingované starší páry - tahle směsice do posledního místa zaplňuje hlediště.
Když se rozezní první tóny opery, která vás provede zmatenou cestou Figara a jeho Zuzanky až k oltáři, je jasné, že lidé dychtivě čekají, co uslyší. Původní italštinu Lorenza Da Ponte Jarek Nohavica přebásnil tak, že „ostravané svému Nohavicovi rozumějí", protože dostanou mistrovské dílo v překladu, kde doslova „hltáte" každé slovo, sem tam prošpikované i peprným výrazivem.
Překladem libreta Jarek Nohavica završil trilogii Mozartových oper v Ostravě. Po Donu Giovannim a Cossi fan tutte je to třetí dílo hudebního génia, které díky Nohavicovi mohli diváci slyšet česky.
Výborné herecké obsazení a režie Michaela Taranta mne jako diváka nadchlo. A potěšilo mne také, že sám „mistr, který celé představení sledoval z lóže, nespustil oči jak z herců, tak ani z publika. Kontroloval, jak budou reagovat. Pane Nohavico - představení mně nabilo energií na několik dní. Každé slůvko libreta jako by se s tímhle mistrovským kusem „narodilo".
