„Pilíři inscenace jsou dvě ikonické choreografie Jiřího Kyliána, které ostravští diváci uvidí vůbec poprvé: Petite Mort a Sechs Tänze. Díla Jiřího Kyliána prověřil čas i stálá divácká obliba a nepochybuji, že potěší i naše publikum, “ říká umělecká šéfka baletu NDM Lenka Dřímalová a pokračuje: „Šest tanců s nadsázkou, humorem a lehkou absurditou ironizuje společenské konvence. Choreografie je složena ze šesti krátkých, zdánlivě nesmyslných výjevů bez pevného děje a logické návaznosti a Kyliána inspirovala především hudba Mozartových Německých tanců. Zdánlivá nesmyslnost není samoúčelná – odráží svět, v němž humor slouží jako obrana proti chaosu a napětí. Petite Mort pak nabízí čistou, téměř mytickou oslavu tělesnosti, lásky a vášně.“ Slovní spojení „petite mort“ ve francouzštině znamená malou smrt a používá se i jako výraz pro orgasmus, moment vrcholné extáze. Kreace připomíná, že právě v momentech nejintenzivnějšího prožitku si nejvíc uvědomujeme křehkost lidské existence i blízkost života a smrti. „Od doby, kdy vznikla Mozartova hudba, až do dneška bylo vybojováno mnoho válek a pod ‚mostem času‘ muselo protéct mnoho krve. A byli to většinou muži, kteří třímali meče jako demonstraci své síly a moci. Smrt (‚mort‘) je vždy tím, co naše životy doprovází. Někdy je „petite“ (malá), jindy ‚grande‘ (velká), ale je to nejvěrnější společník, kterého máme od úsvitu naší existence až do jejího konce,“ popisuje inspiraci Jiří Kylián. Choreografie pochází z Kyliánova černobílého období, vytvořil ji pro Salcburský festival v roce 1991 ke 200. výročí Mozartova úmrtí. Na scéně se střídá šest žen, šest mužů a šest fleretů (lehké bodné zbraně používané v moderním šermu), minimalistické jsou scéna i kostýmy.
Jiří Kylián k uvedení obou choreografií v Ostravě uvedl: „Je úplně jedno, že tančíte ‚Petite mort‘, který je 35 let starý, nebo ‚Šest tanců‘, kterým je teprve 40. Možná jsou teď oba v krizi středního věku? Důležité však je, že obojí se děje TEĎ! To je jediné kritérium. Jo, a to druhé je: Ať z toho mají všichni radost!“
Pro Petite mort vybral Jiří Kylián mj. Adagio z Mozartova Koncertu pro klavír a orchestr č. 23 A dur, stejná skladba doprovází také Pas de deux (duet známý jako „létající polibek“) z baletu Le Parc od Angelina Preljocaje. Duet celý večer otevře. „Choreografie na pozadí Mozartovy hudby sleduje proměnlivé fáze vztahu muže a ženy – od svádění přes probouzející se touhu až k postupnému sbližování,“ přibližuje Lenka Dřímalová s tím, že Preljocajova (čti Prelžokážova) choreografie bude mít v Česku premiéru. Celovečerní balet Le Parc vznikl pro Pařížskou národní operu v roce 1994.
Mozartovo slavné Requiem není třeba představovat, mladá francouzská choreografka a stálá spolupracovnice baletního souboru NDM Lea Bessoudo Greck vytvořila stejnojmennou originální kreaci právě na hudbu zádušní mše. Choreografce byla hudba inspirací, smrt ale chápe nikoli jako definitivní konec, ale jako prostor pro proměnu a nový začátek. Část hudby využila bez zpěvu, část je s vokály. Hudební aranžmá Kostantinos Papazafeiropoulos. Světová premiéra.
Pak následuje „nevážný“ duet s názvem Ballet 102 od Erica Gauthiera. Diváci neuslyší Mozartovu hudbu, ale pouze choreografův hlas. „Ballet 102 pravidelně baví diváky na různých baletních večerech a galapředstaveních a nepochybujeme, že rozesměje i publikum, které přijde k nám,“ je přesvědčená Lenka Dřímalová. „Choreografie je technicky náročná, ale zároveň v sobě nese humor. Můj hlas nejdříve provede tanečníky stovkou pozic duetu - pas de deux. A pak jim zase můj hlas dává pokyny si s pozicemi pohrát, jednotlivá čísla promíchat,“ prozrazuje choreograf. NDM Gauthierovu choreografii zařazuje na běžný repertoár souboru baletu jako první v ČR.
Národní divadlo moravskoslezské opět přináší na jeviště Divadla Jiřího Myrona oslavu rozmanitosti choreografických rukopisů. Každá z pěti kreací má v sobě jiný akcent: od vášně a intimity přes humor až po hluboké existenciální zamyšlení.
Kompletní inscenační týmy jednotlivých choreografií jsou na webu NDM.
